Výlet na Blaník a Vlastenecká veselice - reportáž

Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé, kamarádi

  Jak víte z pozvánky, minulou sobotu jsme opět na zahájení sezony uskutečnili výlet na památný Blaník. Tentokrát jsme ale celou akci pojali daleko hlouběji a rozsáhleji. Po domluvě o spolupráci s radnicí Městyse Louňovice pod Blaníkem a dalšími organizacemi jsme uspořádali pietní akt u lipky Vlastenky, potom průvod do Louňovic a položení věnců k památníků padlých. Následně výstup na Blaník, po návratu bojovou ukázku z bojů našich legionářů v Rusku 1918 a poté konečně Vlasteneckou veselici s hudbou, opékáním prasete a dalšími zajímavostmi. Závěrem bylo posezení v Zámecké restauraci s harmonikou.

Úvod:

  Již několikátým rokem pořádáme na jaře Vlastenecký výlet na Blaník.Časem jsme se spřátelili s místními, s paní starostkou, Sokoly, pobratimem Otradovcem a dalšími. Loni v září, při naší návštěvě Svatováclavské pouti padla myšlenka, že letošní jarní výlet bychom mohli spojit s nějakou větší akcí. My, Vlastenci jsme měli v úmyslu uložit do kořenů námi vysazené lipky "Vlastenky" schránku se Zborovskou prstí, již jsme přivezli loni přímo z bojiště u Zborova, který jsme navštívili u příležitosti stého výročí bitvy.

Lipka Vlastenka si letos pořídila krásnou listovou korunku

  Já jsem v prosinci vytvořil scenář celé akce a od té doby jsme už domlouvali účastníky, připravovali detaily. Byla to půlroční práce.

Plakáty, vylepené týdny předem po okolních vsích

Předehra:

  Já osobně jsem přijel do Louňovic chystat všechny věci už ve čtvrtek. Předtím jsem ale v Praze už vyzvedával u legionářů uniformy, naložil panu Medvědovi plné auto praporů, věnců, pušek a dalších nezbytných věcí.

  V Louňovicích už nám v týdnu Sokolové a pan místostarosta posekali zámeckou zahradu a navozili lavičky, čímž nám ušetřili velkou spoustu práce.

  V pátek to potom vypuklo naplno. Po snídani jsme začali rozestavovat na zahradě lavičky, stoly řezat dřevo, to už začali dorážet první naši, Kolemjda, Medvěd, Slovan a všichni se pustili do práce.  Největší zážitek, byl, když jsme odpoledne jeli do Vlašimi k řezníkovi pro prase a krocana. Tak jsme tam čekali hodinku, dvě, chudák pan místostarosta Zvěstova nám přijel s vozíkem a říkal - "Já musím být ve čtyři pro ženu" a ono najednou bylo pět, půl šesté....a řezník , že ještě vyřídí tohohle a támhletoho........strašné!

  V tom mezičase jsme vyvlekli v šesti ten obrovský gril na vozík a už to byla dřina jak pro Kyklópa.

   Pak nás tedy vzal do výrobny - první, co jsem uviděl byl ten krocan! Já nikdy v životě,ani žádná žena na světě jsme neviděli takového ptáka ! Říkal řezník, že bude mít tak šestnáct, osmnáct kilo, ale v přepravce bylo něco jako holé kuře tak obrovské, že se přelévalo z té přepravky na všechny strany ! Dvacet čtyři a půl kila ! Půlka prasete ! Neuvěřitelné !

   Ale tím to neskončilo, řezník byl bodrý a že nám napíchne to prase na rožeň. Hned mi řekl - "ty ho popadni za zadní, jak to děláš ? Tady zapíchni ten hák a teď ho rvi k sobě za tu prdel - ty Karle (místostarosta) ho popadni zespodu...........co si votíráš ty ruce, dyk si je zase hned zamažeš........"   no prostě hodinu jsme tam dřeli jako řezničtí učni, špinaví od prasete od bot po uši až jsme ho konečně na ten rožeň dostali, do alobalu zabalili a upevnili. Pak jsme ho zase rvali na tom rožni do toho grilu na vozíku.......šílený !

  No, vrátili jsme se v sedm večer špinaví jako ta prasata a ještě jsme hnedka jeli do Libouně pro druhý gril na krocana. Když jsme to na zahradě rozestavili, tak už jsme se akorát doplazili do hospody na večeři a na pivo.

  K předehře ještě patří brzké sobotní ráno. Vstali jsme před šestou a začali rozdělávat oheň v grilech, protože jsme se obávali, aby všechno bylo hotovo do tří hodin odpoledne. Nakonec bylo prase i krocan hotovi už v jednu, ale to nikdo nemohl tušit a navíc se to i hodilo.

Hoří,hoří, hoří !

   Při štípání dřeva do grilu byl odhalen symbolický, falický artefakt. Povšimněte si velikosti falu, který není zveličen jako například v antickém Řecku,ale zobrazuje běžný,středoevropský průměr.

  A začalo se zařizovat. Sundali jsme s podvalníku broněvíka Juráš, se kterým přijel Honza už večer. Začali se sjíždět další diskutéři a známí, začali okoukávat místní, pan Medvěd postavil informační stan a začal vařit kafe, zbylí vlastenci všichni začali sekat a pílit dřevo do grilů - samozřejmě jsme zjistili že ho bude málo, tak Otradovec vzal auto a přivezl za pětistovku plný kufr špalků na štípání....no od rána jsme jeli na plný plyn!

V deset přijel kapela Pralinka

Medvědi u svého informačního stanu

   A tak od brzkého jitra uplynulo  dopoledne v činorodém ruch a náhle bylo deset hodin a bylo třeba vyrazit k lípě, uložit schránku se zborovskou prstí.

Dopolední program

   U lípy se nás shromáždilo méně, než jsem čekal. To mne trochu zklamalo, ale i tak to bylo velmi hezké. Za lípou stál broněvik Juráš s červenobílým praporem a s věncem, který jsme měli posléze klást. Pod stromy stála kapela Pralinka my s prapory v popředí.

   Řekl jsem pár slov o sto letech naší Republiky a významu Zborovské bitvy pro získání naší samostatnosti a pak už Pralinka zahrála Svatováclavský chorál a my postupně přistupovali  k díře v zemi se schránkou a příkladně jsme každý přihodili hrst země.

Broněvik Juráš, jako symbol našich legií byl dokonalou kulisou k ukládání Zborovské prsti

Několik slov

   Po obřadu jsme se seřadili na silnici, prapory v čele, za námi Juráš, po něm kapela a pak ostatní a vyrazili jsme průvodem do Louňovic na náměstí k pomníku padlých ve světových válkách.

   U pomníku padlých na náměstí jsme se rozestavili k položení věnce. Pak ale došlo k nedorozumění, jež mne dodnes hodně mrzí. Byli jsme s průvodem o něco rychlejší oproti časovému plánu a já jsem si nevšiml, že dosud chybí paní starostka Kučerová. A my přistoupili k obřadu, Pralinka začala hrát, důstojník AČR položil věnec, my ho s Jenem Vlasákem z baráčníků upravili, poté jsme vzdali čest při hymně, ale bez paní starostky.

Obřad byl prostý a důstojný a vojíni, padlí ve světových válkách byli skutečně uctěni.

Výstup na Blaník

  Následoval oběd, jak kdo co ulovil a v půl druhé vedla Kolemjda na Blaník vrcholové družstvo. Ostatní, kdo měli účinkovat a nebo zařizovat bojovou ukázku zůstali dole a činili se s přípravou. Dávali jsme dohromady výstroj, převlékali se do kostýmů, čistili zbraně a obhrouble jsme po vojensku vtipkovali. navíc se už začali scházet návštěvníci, zkoumali ,co je na zahradě, děti lezly po broněvíku......

Rozhledna na Blaníku, vyfotografovaná vrcholovým družstvem

Přípravy na odpoledne

   Ještě se chci zmínit o komické příhodě, jež se nám stala při pečení v grilech. Od devíti od rána převzali starost o přikládání a pečení Otradovcovi od  místního pobratima Zdenka. Dělali dřevo, přikládali, starali se........a pak náhle krocan vybuchl !

   No - nesmějte se, já tam asi v půl druhé zašel a oni říkali, že to najednou v grilu udělalo takové - HUF a kdyý jsme gril otevřeli,tak bylo všechno maso sesypáno na dně! Prostě vybuchl! Tak jsme lopatkou maso vybrali, dali na vál a už se hodovalo.

   Mezitím už také dorazili  hradečtí legionáři, začali se převlékat a zbrojit, abychom mohli v půl třetí spustit ukázku.

Rudý komisař čínských bolševiků Kcha chen chai se nám opravdu povedl !

Trošku jsme si zapózpovali....

Zatím grily jely na plný plyn !

Čínští bolševici nasedají na broněvik Austin a vyrážejí do ukázky

Bojová ukázka:

   Bojová ukázka vypukala ve 14.30 tím, že jsem divákům, shromážděným na mostě zhruba načrtl dobové souvislosti.

   Nejdříve bylo ale potřeba se dopravit na místo ukázky na břehu Blanice a připravit scénu.

Několik slov divákům pro uvedení do dobových souvislostí bojů o Penzu přesně před sto lety

   "Legionářský obrněný automobil Austin „JURÁŠ“ byl ukořistěn odřadem našich legionářských bratří pod městečkem Penza čínským bolševikům právě 28.5. 1918 . Tedy právě bez dvou dnů před sto lety.! Následně po tomto útoku byl v odpoledních hodinách proti našim ešelonům bolševiky rozpoután dělostřelecký oheň, jenž nezpůsobil žádné škody, nicméně vyburcoval legionáře k tomu, že již navečer u  kořistěný obrněný automobil sňali z vlaku a za jeho podpory podnikli útok na Penzu, kterou vzali z běhu.

  To bylo první ozbrojené vystoupení našich legií proti bolševikům a od té chvíle už nebylo mezi naším vojskem na Rusi a bolševickými hordami slitování, alébrž boj na život a na smrt !"

Divácí se shromáždili na mostě přes Blanici

Vypukl boj

Odřad Československých legionářů, vedený kapitánem Švecem se hotoví k výpadu proti čínským boilševikům.

Úderníci si chystají ruční granáty.

Po zaznění výbuchů legionáři vytrhují na zaskočené a zmatené číňany

Jeden z číňanů se přes jasnou převahu legionářských bratří pouští do potyčky.....

....a je zneškodněn. Mezitím se jedne z bratří chápe prokletého rudého praporu,

láme jeho žerď a

vrhá ho mohutným rozmachem do propadliště dějin!

Zbylí čínští bolševici, přestože...

...jsou rozhodnými gesty vykazováni nechápou. Až několik dávek z kulometů Maxim právě ukořistěného broněviku je zahání na útěk !

Po snadném vítězství bratří za mohutného pokřiku "HURÁ" vyhazují čapky do vzduchu a vztyčují na ukořistěném broněviku hrdý, červenobílý prapor !

Následně se bratří seřazují pro provedení slavnostního nástupu a poděkování divákům. Čínští bolševici zdrhli tak dokonale (to bylo naprosto dobové), že nebyli k nalezení a závěrečného poděkování se neúčastnili. Takže se podařilo (stejně jako Popelku) vzbudit toho mrtvého několika mohutnými kopanci do zadnice a defilírky se účastnil jen on.

HURÁ, HURÁ, HURÁ !

Stažení do základního tábora na zahradu

Zahradní slavnost

   Po úspěšně vybojované bitvě vypukla Vlastenecká veselice na zámecké zahradě. Prase 48 kilo, krocan 24,5 kilo, pivo Káčov dvanáctka, kyselé okurky, nepřeberně Pinkových papriček, k tomu hrála kapela a počasí přálo.

   Návštěvníci posedávali, korzovali, kritizovali shlédnuté a kvalitu prasete a piva. My naopak se producírovali v uniformách, přijímali holdy, důležitě jsme rozmlouvali s přítomnými dámami a důstojnými muži......

   Dětičky lezly po broněviku, vybíraly vystřílené patrony z kulometů, kroutily volantem a tahaly za páky..........

Prasce ještě v alobalu....

Chudák kapela Pralinka, která hrála dispozičně krásně na stupínku, ale bohužel celé odpoledne na slunci. Moje chyba.....

Dětičky kroutily volantem broněviku

Posezení s harmonikou večer v hospodě

   Večer propuklo v hospodě veselí zvaných i nezvaných. Mně se v legionářské uniformě zalíbilo a odmítl jsem si ji sundat. Na harmoniku hrál můj kamarád Honza, který má repertoár všech známých lidových i původních písniček.  Jeho jsem původně pozval,aby večer zahrál, ale on nejenom že v uniformě přihodil hrst prsti u lípy, položil věnec u pomníku a bojoval s námi v ukázce, ale pomohl mi i v týdnu při svozu věnců, odvozu zbraní a uniforem od Legionířů.........no pomohl kde mohl.

To už ale Otradovci chystali něco, o čem jsem neměl zdání.

   Zdeněk Otradovec za občany společně s paní starostkou udělili z vlastního uvážení tři tituly "Čestného Blanického rytíře" třem vlastenkám a sice:

Kolemjdě....

Medvědově paní Ireně.....

a Majdě

Za sebe a za Vlastence musím říct, že nemohli zvolit lépe, skutečně ta naše děvčata dřela jako mourovatá a místní si toho prostě všimli. Navíc jsou s námi pokaždé a pokaždé vždy v čele.

  Samozřejmě tato jmenování se neobešla bez patřičné oslavy za bujarého zpěvu národních písní a pozvedání číší. V některých případech došlo dokonce i k tanci !

Neděle

   V neděli nás už čekalo jenom uklidit a rozjet se k domovu. No - uklidit - vyčistit a odvléct jenom ty dva grily by normálně byla práce na celý víkend. ale když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří!

   Všichni jsme dorazili v pořádku a uvidíme, co příště.

Pro vlast - na Zdar 

Vláďa Brom

P.S. Poděkování

- Městysi Louňovice pod Blaníkem a jmenovitě paní starostce Kučerové a panu místostarostovi Malému

- Klanu Otradovců

- Louňovickým Sokolům, osádce Zámecké hospody, Slávkovi a naší velvyslankyni, její excelenci Lucii Sládkové a jejímu milému Pavlovi

- Místostarostovi Zvěstova, panu Karlu Novotnému

- Československé obci Legionářeské, jmenovitě Jiřímu Charfreitagovi

- Janu Pospíchalovi a jeho milé Marušce

- Hradeckým členům ČSOL v čele s Radkem Vorlem

- Janu Qeisnerovi s broněvikem Juráš

- Všem členům našeho vlasteneckého spolku bez vyjímky !

...a na závěr chci moc poděkovat Majdě za zapůjčení účtu pro napsání reportáže a administraci webu d.me za povolení tohoto postupu