|
Dnes se docela řeší, že muslimské invazi by se měla postavit Evropa stojící na „křesťanských a židovských základech“. No a v katolické církvi jako takové je solidní střet mezi stávajícím papežem Františkem a jeho ideovými podporovateli (u nás Halík) a odpůrci v nejvyšších řadách kardinálů (u nás Duka).
Jak je to s těmi křesťanskými a židovskými kořeny Evropy? Historický exkurz.
V době Kristova narození měla Evropa svá náboženství různých sqvadron polyteistických bohů. Řecko – Římská civilizace měla partu kolem Dia, Slované kolem Svantovíta, Skandinávsko – Germánské kmeny měly své Odiny a Thory a Keltové měli zase svá náboženství kolem druidů. To jsou kořeny Evropy.
Blízký východ stvořil sadu legend, které částečně převzali ze starších zdrojů mezopotámských civilizací (Epos o Gilgamešovi), částečně se jedná o soubor pověstí o předcích (Abrahám). Tento soubor byl kodifikován do Bible (což znamená kniha) a přihlásil se k tomu „vyvolený“ Židovský národ. O jakousi reformaci tohoto náboženství se pokusila skupina reformátorů „proroků“, kam patřili Jan Křtitel, Ježíš a asi i nějací další pod ochranou skupiny vlivných židů v sanhedrinu vedených Janem Arimatejským. Jsou indicie, že základ této reformace byl v budhismu (objevy v Nag Hammádí). Reformace neuspěla a konzervativcům se podařilo přesvědčit římského prokurátora k ukřižování Ježíše. Po Ježíšovi zůstala malá skupinka věrných udržujících jeho odkaz. Ta přežívala až do konverze Pavla (Šavla) z Tarsu, který dokázal Ježíšovo dědictví reformovat a s implementací prvků pasteveckých kultů Mithraismu (beránek boží) a Egyptských mýtů kolem Isis (zmrtvýchvstání) a slátal tak jakž-takž funkční náboženství nové. Misionáři tohoto náboženství začali infiltrovat Středomoří včetně Říma. Potenciál tohoto kultu vycítil Konstantin, reformoval je (1. nicejský koncil a následující) a výsledkem byla velice životaschopná církev, která měla císaře podporovat. Církev ovšem císaře přežila a začala dělat vlastní politiku často proti nejvyšším světským vladařům (boje o investituru). Každopádně počátkem čtvrtého století začala vážná christianizace Evropy. Někdy probíhala mírovým a mírným způsobem (například Irsko), častěji však christianizace Evropy měla pěkně krvavý charakter. Vzpomeňme jen Karla Velikého, který nechal Sasy nastoupit do dvou front – jedna na křest a druhá na popravu. Vyber si. Erik Krvavá sekyra šířil křesťanství ve Skandinávii mezi Vikingy svým oblíbeným nástrojem. Češi se pokoušeli kličkovat s Konstatinem (Cyrilem) a Metodějem, nakonec stejně padli pod Německou katolickou církev, jinak by je Němci mohli jako pohany volně vraždit. Asi poslední „pohanští“ Evropané byli Prusové v dnešním východním Polsku a Pobaltí (Žmuď), kterým křesťanství přinesli ohněm a mečem Křižáci Panny Marie ve čtrnáctém a patnáctém století. Takže křesťanství dobývalo Evropu více než tisíc let a definitivně zvítězilo před šesti sty lety. Takže žádné křesťanské základy Evropy, křesťanství krvavě Evropu dobylo a vládlo jí až do konce 18tého století, kdy mu vaz srazili osvícenští panovníci (Marie Terezie a Josef II) a revoluce (Francouzská a Americká).
Vykleštěné křesťanství dnes nemá potenciál na čarodějnické procesy ani na jiné oblíbené excesy středověku a stalo se kulturní entitou reprezentovanou hodným panem farářem (který má někdy rád malé chlapečky). Každopádně dnes nemá sílu ani potenciál (a zdá se, že ani vůli) postavit se islámu. Protože islám chce dnes křesťanství udělat přesně to, co křesťanství udělalo původním Evropským náboženstvím. Dobýt od vyhořelé křesťanské církve Evropu a zbytek světa a vládnout mu takovým způsobem, jakým křesťanství vládlo Evropě ve středověku. Takže aby náboženství (v tomto případě islám) bylo ústředním motivem života obyvatel a odchylky se trestaly plameny hranic, kamenováním a podobnými středověkými tresty.
Jak do toho zapadá spor mezi Papežem a některými jeho kardinály uvnitř církve? Kdo je opravdový křesťan? Papež a Halík nebo Duka a Piťha?
Abychom tento rozdíl pochopili, musíme si uvědomit, že Papež je jezuita. Toto si málokdo uvědomuje. Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo) byl založen Ignácem z Loyoly s přímou myšlenkou na ovlivňování politiky a světských vladařů. Co předvedli při rekatolizaci zemí Českých je známo dobře. Hodně aktivní byli zrovna v Latinské Americe, odkud František pochází. Osvícenským vladařům se jeho činnost nelíbila a měli páky na papeže, takže tento řád byl v roce 1773 zrušen a obnoven byl po pádu Napoleona v roce 1814, ale už jenom jako stín jeho bývalé moci.
My jaksi samozřejmě očekáváme, že křesťanské církve by měly bojovat za Evropu a Evropany proti Africkým a Blízkovýchodním muslimům tak jako ve středověku. Tak to ale František nevnímá. Z jeho pohledu se lidé nerozdělují na Evropany a neevropany, ale má jiný žebříček hodnot. V tom nejvýše stojí katolíci, pak další křesťané, poté „lidé knihy (bible) tedy muslimové a židé, poté jiní věřící (třeba Budhisté) a až na spodku této pyramidy jsou ateisté, kteří tvoří většinu obyvatel Evropy. Zcela logicky má k věřícímu muslimovi mnohem blíže než k ateistickému Evropanovi. A možná se i kojí nadějí, že v rámci obrany proti muslimům se katolická církev dostane zpět k té moci, kterou měla před koncem 18tého století.
Naproti tomu Piťha i Duka jsou Evropané a hájí Evropské, nikoli křesťanské hodnoty. Třeba zrovna svobodu – ta rozhodně není křesťanskou hodnotou. Vždyť za středověku byly ženy upáleny jenom za to, že na sebe vzaly mužský oděv (oficiální obvinění Johanky z Arku). Jaký je tady rozdíl proti dnešnímu boji muslimů za burky a čádory? Že islám a muslimové ničí kulturní hodnoty (například sochy Buddhů v Bamjánu)? Obrazoborectví bylo u základů křesťanství (urážené hlavy antických soch na maloasijském pobřeží mají na svědomí křesťané, husité ničili interiéry kostelů systematicky, Kalvinisté totéž).
Ano, islámu se musíme postavit, a to na základě našich, Evropských hodnot a nikoli křesťanství. Přitom za Evropské hodnoty nemyslím to, co si pod tím představuje Jakub Janda a dnešní neomarxisté. Ale to je na jiný článek.
|
