Satomi jela z práce. Čekala jí ještě hodina jógy a tak si chtěla dát něco malého k snědku. Koupila si tedy chia puding a protože spěchala, rozhodla se, že si ho sní po cestě. Nastoupila do metra, posadila se a otevřela kelímek s chia pudinkem. A tu se s ní dal do řeči poněkud zvědavý starý pán.
"Co to máte dobrého", zeptal se. Chia puding, odpověděla Satomi. Pán se dále vyptával co to je, a tak mu ochotně vysvětlila prospěšnost chia semen pro lidské zdraví. "A co to stojí?", vyzvídal pán. Satomi mu sdělila i cenu, která byla 69 Kč. "Ježiš marjá, tolik?", zděsil se pán, "za to máme s mojí Boženkou, oba večeři!". Satomi přešla pánovo vyjádření mlčením, avšak pán cítil potřebu sdělit, jaké všechny dobroty se dají za 69 Kč uvařit. Když došel k játrům s rýží, Satomi se spontánně lehce ušklíbla, neboť toto jídlo přímo nesnáší.
Nyní pán teprve spustil: "Vy mladí nevíte co je dobré. Ničeho si nevážíte. To my za války...."... Také si neopomněl povzdechnout kam ten svět spěje a plynule přešel ke stížnostem na výši svého důchodu a že on by si vůbec nemohl dovolit kupovat takové drahé jídlo...
Naproti seděla nějaká slečna, smála se a snažila se Satomi navázat oční kontakt. Z jejího pohledu bylo patrné, co si o výrocích onoho pána myslí a Satomi těšilo, že našla spřízněnou duši. Radost však netrvala moc dlouho. Dívka si pohrávala s něčím červeným, háčkovaným, co viselo na zipu jejího batohu. Satomi tomu nevěnovala pozornost, a tak slečna žmoulala onu háčkovanou věc stále intenzivněji. Při podrobnějším pohledu Satomi došlo, že to zřejmě mají být rudé trenýrky a dívka tím zřejmě vyjadřuje svůj politický názor. Nicméně zachovala neutrální výraz tváře.
"Tohleto je typycký volič Zemana", pronesla náhle slečna. "Proč myslíte?", odvětila Satomi. Slečna zdůvodnila svůj názor věkem a finanční situací pána. Zjevně se prý jedná o starého, nevzdělaného a neúspěšného člověka, a přesně takoví volí Zemana. Satomi řekla dívce, že ona také volila Zemana. Dívce poněkud sklaplo, nicméně zeptala se, na důvod Satomiiné volby. Satomi sdělila své důvody a na oplátku se zeptala, co slečně na Zemanovi tolik vadí. Slečna uvedla jako důvody sprostou mluvu Zemana a zejména jeho přátelský přístup k diktátorským režimům, totiž Číně a Rusku. Neopomněla zmínit okupaci Tibetu, utlačování Ujgurů, sestřelení maljsijského letadla a zákeřný útok na ukrajinské lodě.
Tu náhle starý pán vstupuje opět do debaty. "Nebýt Sovětského svazu, tak tu dneska nejsi holčičko". Slečna se rozohnila a zmínila okupaci v šedesátém osmém, a dále neopomněla zmínit frontu na banány a nedostatek toaletního papíru a menstruačních vložek. Pán plynule navázal informací, že dřív stejnak bylo všechno lepší a hlavně levnější. Satomi se ještě chvíli snažila dívce vysvětlit rozdíl mezi Ruskem a SSSR a oběma problematiku financování bolševické revoluce. Doufala, že se třeba někdo z nich zamyslí a případně si zjistí nějaké informace. Slečna i starý pán na ní však koukali jako na mimozemšťana a dál pokračovali v hádce mezi sebou. Satomi záhy pochopila, že zde jakákoliv debata nemá cenu a byla celkem ráda, že příští stanice už je její cílovou stanicí. Když metro zastavilo, s úlevou vystoupila. A ti dva pokud nevystoupili, hádají se tam dodnes.
|