|
Realita...
Někdy je těžké hlavně pro ty, kteří nejsou ve vztahu s partnerem dlouhá léta, rozeznat realitu a přehrávání lidí v okolí (v reálu i na netu). Třeba když muž má plnou pusu toho, jaký je borec a jak uspokojí každou, tu svoji samozřejmě při každém styku. Ženy se zase mnohdy tváří jako neodolatelné lovkyně, které mohou mít každého. Je to hra, všichni si tím upevňujeme sebevědomí, flirtujeme, prostě se nabíjíme.
Je fajn, když nás protějšek přitahuje třeba i po 10-20 letech, ale žádné jiskření už se neočekává a většinou ani není. Štěstí mají ti, kteří ve vzájemné intimitě i po letech mají potěšení a uvolnění, tak by to mělo být.
Buďme realisté, namlouvat si, že tak, jak hoříme první roky, budeme plápolat na vždy, je utopie. Jestli v prvních letech vztahu je náš partner vzrušený už při letmém doteku, tak po letech to bude vyžadovat větší snahu. Prvotní opojení, kdy se na sebe vrháme všude, se změní ve stereotyp ložnice. Po prvním delším vztahu mají někteří tendenci propadat panice, podezřívají druhého, že už je nemiluje, nebo sami hledají vášeň jinde…
Se spoustou kamarádek i žen jsme toto téma probíraly, všude prakticky jak podle šablony. Občas hezký večer s manželem (partnerem), a když je naladění, tak pak lepší nebo horší sex. U partnera, kterého známe dlouhé roky, sklouzneme časem k rutině. Pár pohyby ho dovedeme k vrcholu, máme-li štěstí, tak i on nás. Když jsem byla vdaná, nevadilo mi to, sex s ex mě bavil a zase výhoda byla, že před dlouholetým partnerem nemáme zábrany a nestydíme se za naše fyzické nedokonalosti. Ale po letech to opravdu bylo jen fyzické uspokojení, rozhodně už nejde mluvit o jiskření a takovém tom toužebném očekávání.
S kamarády jsem zase probírala, že jejich ženy během let vychladly a víc je zajímá, co budou vařit, než nějaký sex. Mnoho mužů, vlastně všichni, které znám, mi říkají to samé. Svoji ženu milují, váží si toho, co dělá pro ně a rodinu, ale už je prostě nepřitahuje. Při sexu si představují kolegyni, sousedku, kamarádku ženy…ženy dělají to samé.
Ženy i muži, jsou po určité době v jednom vztahu znovu přitahováni jinými. Já bych v tom neviděla takovou tragédii, pokud si přiznáme fakt, že to tak prostě je a je na inteligenci těch dvou, jak to ve svém vztahu vyřeší. Vlastně je to o tom, jestli je člověk schopen rozumově přijmout fakt, že to tak bude v každém dalším vztahu a svoji energii bude věnovat tomu současnému vztahu a nebo hnán/a sexuálním pudem, bude každých 5-10 let měnit partnera.
Z jednoho článku, se kterým vcelku souhlasím, a líbí se mi některé postřehy: http://www.zenax.cz/sex_s_tebou_me_nebavi_251.htm
SEX S TEBOU MĚ NEBAVÍ
Zdá se vám tato věta krutá? Nedokázali byste ji říct člověku, kterého milujete? I když je to pravda? Pro ty z vás, kteří dosud nežijí v dlouhodobém partnerském svazku a nemají s ním zkušenosti, mám velmi špatnou zprávu: Vyzkoušíte to na vlastní kůži …
…Není to zlé, není to špatné, je to přirozené. Příroda to tak zařídila, aby samičky měly různé sexuální partnery a samečci partnerky, kvůli rozmanitosti genetické informace našich potomků. Zhruba po 5-10 letech pravidelného sexuálního života vás partnerské milování přestane natolik bavit, že buďto se spolu přestanete stýkat, nebo si vytvoříte nějaký takový zvláštní technický styl milovaní, kdy se co nejrychleji oba uspokojíte fyzicky, o nic jiného už totiž nejde.
Jste-li informovaní dostatečně a dokážete-li se oprostit od zažitých kulturně-nábožensko-společenských zvyklostí, dopracujete se k dohodě, že si budete žít svůj čistě sexuální život soukromě každý sám. Řekněme si ovšem vcelku otevřeně, že tato dohoda není mezi partnery příliš obvyklá, nejméně pro jednoho je neskousnutelná. Z jakési naší zvláštní potřeby toho druhého vlastnit i po sexuální stránce. Kdybychom takovýchto dohod byli schopni, zřejmě by se omezil počet rozvodů na absolutní minimum. Nebyl by k nim totiž už žádný podstatný důvod.
A protože tedy nejsme dohody schopni, dochází v tomto období masově k rozvodům. Ztrátu partnerovy sexuální atraktivity si lidé mylně vysvětlují jako ztrátu lásky. Netuší, nejsou na to připraveni, že je toto naprosto běžný vývoj. Že i se sebeatraktivnějším partnerem to bude vypadat naprosto stejně po tom, co se přesýpací hodiny lidské sexuality dosypou.
Dochází pak k jevu, který je nazýván jako posloupná monogamie. Znamená to, že člověk zhruba po 7-10 letech hledá nového partnera. Lidé se rozvádějí, rozcházejí a jdou do nových vztahů. A vývoj je zase stejný. Úžasné začátky, milování od nevidím do nevidím až k zákonitému trpkému konci.
Východisko z toho prakticky není. Buďto dohoda, které v naprosté většině případů nejsme schopni, nebo rozvod/rozchod, nebo podvádění a ubližování si (které stejně dříve nebo později nějakou formou rozchodu skončí). Jistě se najdou mravokárci, kteří budou kázat o tom, že je možné vydržet s partnerem po celý život a být mu věrný, protože prostě si to stačí poručit a pak protrpět. A tady je důležité to slůvko protrpět. Celé křesťanství je založeno na utrpení. Které jiné náboženství má za svůj symbol mrtvolu svého umučeného boha?
Máme na výběr. Ne každý se dokáže o partnera "dělit". Ne každý dokáže opustit rodinu kvůli tomu, že mu doma nechutná sex. Ne každý dokáže doživotně trpět vláčen svou sexualitou. Ale na výběr máme
***konec citace***
Pokud má muž milenku, která chce jen sex (což bývá zvlášť u mladých milenek problém, které ztratí pro svého 40-50ti letého zajištěného milence hlavu a najednou otěhotní…), tak má klid. Mnoho úspěšných mužů, kteří se vzorně starají o svoji rodinu, mají dlouholeté milenky (docela často kolegyně nebo kamarádky). Ty milenky jsou někdy samy šťastně vdané, někdy jsou to ženy, které netouží po rodině nebo už mají děti a nechtějí dalšího manžela.
Samozřejmě to musí dělat tak, aby zákonný partner nebyl za vola, hlavně tedy aby to nevěděli všichni okolo, protože dlouholetý partner to stejně vytuší. Záleží zase na jeho přístupu, zda to přijme a hraje tuto „společenskou estrádu“. Většinou je to žena, která se smíří s faktem, že její muž – živitel má bokovku. Bere to jako daň a když je dostatečně mazaná, tak z toho dokonce těží. Není nic tvárnějšího než muž mající špatné svědomí.
Zadané ženy mají milence méně často, možná proto, že žena dokáže svoji touhu lépe zvládat a rozumem si dokáže zdůvodnit věrnost. Taky žena díky dělbě rolí, nemá tolik volného času ;-), nejezdí tak často na „služební cesty“ a „pařby s kamarády“.
Takové ty řeči, že když se žena zamiluje, tak pálí mosty…to jsou výjimky a osobně takovou neznám. Muže ano. Nejčastěji jsou to právě muži mezi 40-50ti, kteří kvůli jiné ženě zahodí 20-30 let s původní partnerkou. Řekla bych, že tuto kachnu o pálení mostů ženami, vypustili samotní muži nevěrníci, aby jejich ženušky ani nenapadlo dělat to, co dělají sami.
Nevěrníků je opravdu hodně. Jsem čtyři roky single a tak se dozvím takové věci, že se nestačím divit. Mimochodem jeden kamarád mi řekl, že každý muž je potenciální nevěrník (nemluvím teď o době zamilovanosti, ale o období, kdy už jsme vychladli). Pokud vyloučí impotenty, tak parametrem nevěry je prý pouze příležitost. Pokud ji dostanou (od ucházejícího protějšku), stanou se nevěrníky. Kamarád dokonce tvrdí, že věrný muž je jen neschopný ulovit ženu (nebo o něj ženy zájem nemají), tak se zaštiťuje svojí věrností, ale závidí každému nevěrníkovi jeho bokovky.
Tak jak, pánové, je to pravda? ;-) Opravdu neodoláte žádoucí ženě, když se vám nabídne? Co na to dámy? Opravdu vás ten muž doma tak uspokojí, že na jiného ani nepomyslíte?
Líbila by se mi anketa, kde by všichni, co mají alespoň 10 let jednoho partnera, hlasovali, zda
- byli nevěrní,
- o nevěře uvažují,
- nikdy nevěrní nebyli,
- na nevěru ani nepomyslí.
No snad mě neukamenujete, ale spíš než věrnost, u partnera ocením spolehlivost, samostatnost, oddanost a úctu. Když si „uleví“ bokem a bude u toho dbát mého zdraví (tedy použije ochranu) a nebude mě urážet tím, že o tom budou vědět všichni kolem, tak „vivat, inteligentním nevěrníkům“
|
