|
Kopce s názvem Blaník jsou hned dva – Velký, 638 m, a Malý, 580 m vysoký. Kolem nich se rozkládá naše nejmenší chráněná krajinná oblast CHKO Blaník. Byla vyhlášena k ochraně území, které je jen málo narušené průmyslem. Lesy, pole, louky a rybníky se střídají s obcemi, ve kterých najdeme mnoho historických památek.
Velký Blaník je hora, ke které se vztahuje řada pověstí. Nejznámější je pověst o vojsku sv. Václava, které zde čeká, aby pomohlo v dobách nejhorších. Vojsko v podzemí bychom hledali v nějaké jeskyni – ale jeskyně tu chybí. Pátrat po nich nemá smysl, Blaník je celý z horniny, která byla původně žulou. Tlaky a teplota hluboko pod povrchem však tuto horninu metamorfovaly a usměrnily, takže se změnila v rulu (z odborného hlediska jde o orthorulu). Kvádrovitým a balvanitým rozpadem vznikají skály, které trochu připomínají skály z pískovce, dokonce když se v 19. století vezl kámen z Blaníku do základů Národního divadla, psaly některé noviny, že byl přivezen pískovec.
Kolem vrcholu je několik skal a některé připomínají zdi. Jenom připomínají, ve skutečnosti vznikly přirozenou cestou, mrazovým zvětráváním v chladných obdobích doby ledové. Ještě nápadnější jsou tyto útvary na Malém Blaníku. Opevnění, které na Velkém Blaníku vystavěli lidé, byly valy z nasbíraných kamenů. Nálezy střepů a kamenných mlýnků dokládají, že zdejší hradiště vybudovali Keltové. Ostatně i název Blaník může pocházet z keltského Blaniak.
O tom, co se zde dělo po odchodu Keltů, víme vlastně jen málo. Teprve ze 13. století pochází nález slovanského hrnce z Malého Blaníku. Podle písemných údajů byl na Velkém Blaníku na počátku 15. století hrad, z něhož se však nic nezachovalo. Dřevěný hrádek stál na vrcholu Malého Blaníku. Pod vrcholem je zřícenina poutní pozdně barokní kaple sv. Máří Magdaleny, vystavěné v r. 1753, ale už v r. 1783 zrušené. Uvnitř zříceniny roste smrk, jehož stáří se odhaduje na 160 let. Dostal příhodné jméno „Mnich“. Pod Veřejovou skálou byl v roce 1880 nalezen středověký meč a na jižním svahu poklad mincí, ukrytý zde v roce 1611. Jednoduchá dřevěná rozhledna byla na Velkém Blaníku postavena už v r. 1895. Ta vydržela jen do r. 1936, kdy se zřítila. Klub českých turistů pak nechal v r. 1940 vystavět novou ve tvaru husitské hlásky. Rozhled na všechny strany je za jasného počasí opravdu nádherný.
Oba kopce jsou pokryty lesem. Původně tu byly bučiny. Částečně se zachovaly na Velkém i Malém Blaníku a dnes jsou tyto zbytky původního lesa rezervacemi. Jejich hlavní význam je v ochraně genové základny buku. Buk byl jako palivové dříví využíván již ve středověku. Kácením buků se uvolnilo místo pro další druhy stromů. Rozšířila se jedle. Od 19. století se zde (stejně jako jinde) začalo s pěstováním smrkových monokultur. I když se dnes pro nezvládnutelné problémy od nich upouští, je smrk stále naprosto převládající dřevinou.
V zimě se tu setkáme často s lesní zvěří, která se stahuje ke krmelcům. Pokud ji nezahlédneme, najdeme aspoň stopy. Můžeme potkat stáda srnčí zvěře, zatoulá se sem i jelen. Vyskytují se tu i mufloni, kteří jsou však cizorodým prvkem a ve zdejších lesích spíše škodí. Z šelem zde žijí lasice hranostaj, kuny a lišky.
Pro zájemce o historii je v Kondraci u románského kostelíka farní muzeum, v Louňovicích pod Blaníkem je na zámku expozice zaměřená na region Louňovicka a Podblanicka.
U parkoviště pod Velkým Blaníkem nad Kondrací je geologická expozice hornin Podblanicka.
Další fotografie jsou zde
|
