|
Druhá světová válka přinesla Evropě mnohá neblahá dědictví, ale dle mého názoru tím nejhorším je plošné popírání platnosti jakýchkoli nacistických myšlenek a jejich kriminalizace. Jakoby cokoli, co Hitler tvrdil a prosazoval bylo už ze samotného toho faktu lež a zločin. Jenomže ono tomu tak není. Existují Hitlerovy myšlenky, které byly potichu přijaty a násilně implementovány. Pochopitelně bez toho, aby se dnešní prosazovatelé k původci myšlenek hlásili. Jednou z takových myšlenek je boj proti kouření. Hitler považoval kouření za slabost a velice negativně ho vnímal ve svém okolí, o tom nakonec mluví i Otto Skorzeny ve své knize „Mé velitelské operace.“ Jinou takovou myšlenkou je odzbrojení obyvatel – o tom se vyslovil Heinrich Himmler: „Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS – obyčejní občané zbraně nepotřebují…“ a teď to srovnejte s výrokem Jiřího Dienstbiera „Zbraně patří do rukou jen bezpečnostním složkám státu. Není důvod, aby u sebe lidé nosili zbraně.“
Jiné ideologie vybudované na prosté negaci nacistických myšlenek ale přetrvávají a zažraly se do podvědomí lidí natolik, že je téměř nikdo nezpochybňuje, i když se jedná o zjevné nesmysly. Masivní podpora daná dávnou válečnou propagandou a ideologií se zneužila k tomu, že jakákoli kritika a poukázání na nesmyslnost těchto myšlenek je kriminalizována. A z toho pramení většina dnešních katastrofálních problémů světa. Vysvětlím.
Nacisté rozlišovali lidi do tří úrovní – nadřazené (Árijci), „normální“ a podřadné (černoši, cikáni, židé). Proti tomuto vyrukovali spojenci teorií rovnosti lidí, kterou ideologicky odvozovali z americké deklarace nezávislosti (all Men are created equal) respektive z francouzské revoluce (Liberté, Égalité, Fraternité). Úmyslně zamlčeli, že tato vznešená hesla rozhodně nemluvila o rovnosti žen s muži a už vůbec ne o rovnosti černochů s bělochy, ale že mluvila o rovnosti šlechticů a nešlechticů. Za války proti Německu tato ideologie a proklamace byly potřeba, protože potřebovali dostat do zbraně miliony barevných od Indů po Afričany a rovněž tak potřebovali dostat ženy do průmyslu válečné výroby. Takže ty deklarace, které se tak hezky čtou v knihách Karla Maye o „Winetouovi s rudou kůží a římským profilem“ začali prosazovat do reality. Dnes si opravdu většina mladých lidí myslí, že jednotlivé lidské rasy se neliší ničím jiným, než je barva kůže. A od toho je jenom krok k tomu, aby zcela automaticky předpokládali, že mechanismy, které fungovaly po válce v Německu, budou fungovat i v dnešní Subsaharské Africe. Protože mezi černochem a Němcem přeci není žádný jiný rozdíl, než je barva kůže.
Opakovaně se ukazuje, že to prostě nefunguje, ale dnešním lidem zblblým vymýváním mozků to nevadí, a pořád opakují pokusy, které stokrát selhaly. Ideologie je pro ně prostě důležitější než realita.
Takže praktická aplikace toho, co jsem výše napsal, včetně komentářů lidí, kteří mají s těmito lidmi své praktické a letité zkušenosti.
-
Imigranti zaplní demografický pokles v Evropě, integrují se a z jejich daní a odvodů budou financováni staří Evropané.
Příklad č. 1. Měl jsem kamarádku z JAR a ta mi vyprávěla následující story: Jihokorejská firma, když viděla, jak jsou nízké platy černých Afričanů, zajásala a udělala „investici“ – postavila továrnu. Nabídli mizernou mzdu a na tu ihned zaplnili všechna pracovní místa místními černými dělníky. Problém byl pouze v tom, že dělníci nepracovali. Černoch pracoval pouze v okamžiku, kdy se na něj korejský šéf díval, v okamžiku, kdy se obrátil zády, nebo dokonce odešel, tak černoch okamžitě pracovat přestal a posadil se. Ze zoufalství zdvojnásobili platy. To se zaměstnancům líbilo, ale pracovat stejně nezačali. Nakonec to Korejci vzdali a investici odepsali.
Příklad č. 2. Měl jsem jinou kamarádku, která jela do Nigérie, aby tam žila s místními. Při odjezdu prohlašovala, že nechápe, proč nenecháme ty černé pracanty u nás dělat a platit daně. Po návratu cca za půl roku byla vyléčena. Vysvětlila, že tam prostě vládne přesvědčení, že když půjdou dostatečně dlouho na Sever, tam je řeka (černoši z povodí Nigeru o žádném moři nikdy neslyšeli, každá voda je „řeka“ a tudíž i Středozemní moře), tu stačí přeplavat a octnete se v úžasné zemi, kde vám dají bydlení, jídlo a peníze. O něčem takovém jako že by měli pracovat nepřemýšleli ani na okamžik.
-
Imigranty nechceme, je lepší jim pomáhat doma, aby se měli lépe a nemuseli prchat do Evropy. Uděláme „Marshalův plán pro Afriku“.
Kdysi v televizi běžel pořad „Afrika, kontinent, který zaspal“. Ten pořad už nikdy nereprízovali, neb poukazoval na skutečnosti, které sluníčkáři nechtějí slyšet. Namátkou po paměti dvě story:
V Africké zemi byl hladomor. Laskavé Evropské neziskovky naplnily loď obilím a poslali hladovějícím. Správce přístavu chtěl úplatek 50.000 dolarů, aby dovolil loď vyložit a jídlo zdarma rozdat hladovějícím. Neziskovkáři peníze neměli, obilí shnilo na lodi před přístavem a lidé umírali hladem na břehu.
V jiné africké zemi bylo hrozně špatné telefonické připojení, jedna linka na celou ulici ve městě. Černoch navrátivší se ze Švýcarska přišel s podnikatelským plánem. Na kopci nad městem postaví anténu s mobilním signálem, lidé si koupí mobily a problém je vyřešen. Švýcarský investor se našel a byl ochoten do tohoto plánu investovat. Prezident si ovšem řekl o úplatek, aby to dovolil. Švýcarský investor úplatek dát odmítl. Černocha, který chtěl zavést mobily a který nedokázal přesvědčit své investory, aby uplatili ty, kteří úplatek chtěli, chytli a zavřeli do kriminálu. Konec story.
Teď jedna historka ze CNN, kterou jsem sledoval v hotelu v Moskvě. Po vítězství Mandely v JAR byla založena nová letecká společnost s myšlenkou, že bude obsluhovat vnitroafrická spojení. Byla moderní, protože všichni zaměstnanci včetně managementu byli černí. Menšinový partner tam byla Air France. Začali tím, že nakoupili mnohem více letadel, než potřebovali (počítám, že s každým novým letadlem byla hezká provize) a najali několikanásobek personálu, který byl nutný (počítám, že příbuzní příbuzných a kamarádi kamarádů). Drzí cestující si neustále stěžovali, že personál je arogantní a vše je špinavé a nechtěli s nimi létat. Kupodivu se objevily finanční problémy. Management podumal a řekl si, že finanční potíže se dají vyřešit navýšením kapitálu ze strany Air France. Ti by byli i svolní, ale požadovali prodej nepotřebných letadel a propuštění nadbytečných zaměstnanců. A zde na obrazovku CNN vystoupil manager té letecké společnosti – černoch v naprosto dokonalém obleku a se skvělou angličtinou – zřejmě absolvent některé z prestižních universit. Hystericky řval do obrazovky, že co to má jako znamenat, že Francouzi vůbec nepochopili, že apartheid je minulost, že oni od nich nechtějí žádné rady, že jediné, co po Air France chtějí jsou peníze. Teda já na to koukal a byl jsem jak v Jiříkově vidění.
Tři historky od mého učitele na universitě z dob hlubokého socialismu. V rámci rozvojové pomoci postavili na Sahaře vzorovou oázu. Osázeli stromy a keře do větrolamů, vybudovali artézskou studnu a kus země vyrvali poušti a proměnili v ráj. Potom celou oázu včetně techniky (traktorů) odevzdali místní komunitě. Že nic neudržovali, s tím se i celkem počítalo. Jenomže co by arabák jezdil z pole do bungalowu s traktorem po zpevněné cestě, když se dá jet přímo a traktor je dost silný, aby prorazil stromy a křoviny větrolamu? No větrolamy rozjezdili, pouštní písek si vzal území zpět, zavál pole a bungalowy a místní sedli a velbloudy a opět odtáhli.
V rámci rozvojového projektu v poušti vyvrtali studny a instalovali větrné čerpadlo. Každý kočovník na velbloudu mohl přijet, otevřít kohoutek a napojit velblouda. Kdyby kohoutek poté zavřel, tak by voda v artézské studni stačila na sto let. Jenomže to se nestalo. Otevřít kohoutek, aby voda začala téct – to se kočovný Arab naučil okamžitě. Zavřít jej, když se napil, to se nenaučil nikdy. Takže napojil velblouda a odjel a voda z kohoutku tekla, až se podzemní voda vyčerpala.
Padesátitisícové město v Jemenu napojili na potrubí, kterým vedli vodu z hor. To ovšem nevěděli, že kočovníci na velbloudech s sebou vždy vozí plastickou trhavinu. Takže když jeli kolem, vyhodili kus potrubí do vzduchu, napojili velbloudy a táhli dál. Že odpojili od vody město s padesáti tisíci lidmi jim bylo úplně jedno.
Tak mi prosím řekněte, jak v těchto státech chcete investovat a dělat obdoby Marshalova plánu. Četl jsem hezký postřeh, že rozvojová pomoc pro Afriku znamená, že peníze se přesunou z kapes chudých Evropanů do kapes bohatých Afričanů. To tak prostě je. A jakékoli peníze, které by i skončily u chudých Afričanů se nakonec dostanou do kapes převaděčů. Protože to, co dnes omezuje migraci z Afriky do Evropy je to, že běžní Afričané nemají dost peněz na zaplacení pašerákům lidí. No a pokud Evropané budou do Afriky investovat a přinesou tam peníze tak tyto peníze nakonec zaplatí pašeráky, takže se počet lidí na hranicích Ceuty či v gumových člunech jenom znásobí a problém se tím zhorší.
Dnes je v Africe zhruba miliarda lidí a značná část z nich přežívá pouze díky potravinové pomoci vyspělého světa. Podle demografických prognóz má být v polovině století v subsaharské Africe dvě miliardy lidí, na konci století miliardy čtyři. I kdyby nebyly žádné klimatické změny, tak takový počet Afrika neuživí ani náhodou. Kolik miliard se jich vejde do Evropy?
Recept sluníčkářů je jednoduchý. Když se zvýšila životní úroveň v Evropě, tak se razantně snížil počet dětí. Takže když Africe zvýšíme životní úroveň velmi razantně, tak budou mít méně dětí a tím se problém vyřeší. A jsme opět u toho, že si představují, že to, co funguje u bělochů bude stejně fungovat i u černochů, protože jsme přeci všichni stejní, že, a lišíme se jenom barvou kůže. Tak zde si dovolím tvrdit, že když do Afriky s miliardou hladových a zoufalých lidí budeme dvacet let sypat jídlo a peníze, tak za oněch dvacet let nebudeme mít miliardu sytých a spokojených černoušků, ale dvě miliardy hladových, kteří budou křičet, že dáváme málo a že by si zasloužili nejméně dvojnásobek. A to se nedá.
Osobně si myslím, že pravdu měl Hitler a ne současná neomarxistická vrchnost. Jsou lidé první kategorie, kam když nasypeme peníze a technologie, tak země rozkvete. Podívejte se na válkou zničené Německo nebo Izrael, případně poválečné Japonsko či současnou Čínu. Potom jsou lidé průměrní, kteří sice nejsou schopni táhnout civilizaci dopředu, ale dané jsou schopni jakž takž udržovat. To člověk vidí například v Indii či Latinské Americe. A pak jsou ti, které nechci jmenovat. Stačí se podívat do té Afriky (https://echo24.cz/a/S3P2D/afrika-jako-jedna-velka-kadibudka--nemoci-i-pokalene-plaze-ghanska-media-tlaci-urady-k-reseni?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu) nebo na libovolné romsko-cikánské sídliště Chánov či Luník, tady odkazů netřeba, těch fotek viděl každý jistě dost.
Opravdu se nelišíme jenom barvou kůže.
|
