|
Úvodem musím říci, že jsem požádal váženého diskutéra a na našem serveru velmi vzácného hosta o publikování jeho článku zde (původní zveřejnění proběhlo na Sykomoře.com). Odpovědí mi bylo svolení k publikaci a omluva pro časové vytížení. Takže ačkoliv čtete můj uživatelský článek, dosaďte si tam nick Silný kuřák. Má "práce" spočívala pouze v "učesání" textu v našem editoru.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kam kráčí naše zemědělství II
(přeskakuji v úvodu interní komentář)
1. Úvod:
Nechci chodit kolem horké kaše, a tak použiji několik čísel ze studií MZe za rok 2017:
Za rok 2017 bylo v zahraničním obchodu s hovězím masem záporné saldo ve výši 29 tisíc tun...
Za rok 2017 bylo v zahraničním obchodu s vepřovým masem záporné saldo ve výši 228 tisíc tun...
Za rok 2017 bylo v zahraničním obchodu s drůbežím masem záporné saldo ve výši 88 tisíc tun...
To je čisté maso, to nejsou masné výrobky, kde je situace nemlich stejná...
Tato tři čísla už by mě opravňovala k tomu, abych skončil s celým článkem, protože máme-li takové výsledky v živočišné výrobě, tak se o komplexním zemědělství nedá vůbec hovořit...
Přesto tu káru potáhnu dál, protože problém je mnohem hlubší než samotný fakt, že v roce 2000 importovala ČR maso a masné výrobky za 2,2 mld. Kč, v roce 2011 již za 22,1 mld. Kč a v roce 2017 jen samotné maso za 28,3 mld. Kč.
2. Vývoj početních stavů skotu a prasat:
1986 1993 1996 2004 2017
skot (v mil. ks) 3,46 2,51 1,99 1,43 1,42
prasata (v mil. ks) 4,33 4,60 4,02 3,10 1,49
Jednoduchým výpočtem zjistíme, že za sledované období došlo u skotu k úbytku více než 2 milionů zvířat (tj. na 41% stavu z roku1986) a k úbytku téměř 3 milionů prasat (na pouhých 34,4%). Produkce hnoje (kejdy) klesla na čtvrtinu...
Tedy nejenže necháváme vydělávat jiné státy v oblastech, které zvládáme, nejenže jsme sebrali možnost obživy slabě kvalifikovaným lidem a poslali je na pracáky, nejenže nám chybí hnůj, který je zoufale třeba k řádnému obdělávání půdy, my jsme frapantně překročili práh bezpečnosti v oblasti zásobování obyvatelstva potravinami. Pokud je mezi námi ještě někdo (politiky nepočítám, to je kategorie sama pro sebe), kdo nad tím mávne rukou, že se chybějící potraviny dovezou, tak ty bych chtěl upozornit, že drobný náhled na takové "dovozy" jsme si zažili letos se senem: Cena se zvýšila na čtyřnásobek, ovšem ve výsledku jsme stejně neměli čím krmit dobytek, který i z těch zbytků, co tu máme, musel jít na jatka...
Lokajský přístup při vyjednávání podmínek ke vstupu do EU se hrubě nevyplatil a jak situaci řeší MZe? Například v letošním roce byla vypracována studie, kdy pokud bude všechno ťapat, tak 80%-ní soběstačnosti ve výrobě vepřového masa dosáhneme v roce 2030!!!! Garantuji všem optimistům takového zrna, že všechno ťapat nebude...
3. Ekonomika chovu zvířat v ČR:
Nejprve si cvičně spočteme, jaký majetek (peníze) vymizel z našeho zemědělství tím drastickým poklesem počtu zvířat. A majetek, jak známo, produkuje další majetek, a to zejména zvířata...
Vezmu-li průměrnou váhu 450 kg jednoho kusu skotu a jateční výkupní cenu 45 Kč za 1 kg živé váhy, dojdu u skotu k částce 40,5 mld. Kč, u prasat (80 kg po 33 Kč) k částce 7,92 mld. Kč. Zhruba tedy 50 mld. Kč zmizelo ze zemědělského portfolia. Nebudu spekulovat, jakou reprodukci by ona zvířata měla, ale zastavím se u jedné účetní věci...
Chovná stáda se totiž odpisují... Asi tak nějak tušíme, co jsou to odpisy. Postupně se dlouhodobý majetek odepisuje, odpisy se dávají do nákladů, a tím vzniká prostor pro finance, sloužící ke zvelebování majetku a investicím. Je tedy zjevné, že pro podnikatele jsou odpisy věcí veskrze kladnou...
Nyní kontrolní otázka: Která členská země EU má nejnižší zemědělské odpisy? Dám možnosti: a) ČR, b) nějaká jiná země...
Protože je žádoucí, aby odpisy byly co nejvyšší, tak logicky (podle naší zemědělské politiky) má ČR nejnižší odpisy z celé EU. Většina států má odpisy o 50-100% vyšší... Pouze Španělsko má odpisy stejně bídné jako my...
V této souvislosti je zajímavý ještě jeden údaj, a to jsou režijní náklady v zemědělství. To jsou náklady, které nelze rozepisovat na konkrétní výrobní jednotku. Patří sem energie, pojištění, platy managementu, právní služby, audity, kontrola, kancelářské náklady, nájmy apod. Protože zvyšují náklady na výrobu, je žádoucí, aby byly co nejnižší...
Nyní kontrolní otázka: Který stát, člen EU, má nejvyšší režijní náklady? Dám možnosti: a) ČR, b) nějaký jiný stát... Neprohloupí ten, kdo určí odpověď a)... Jeden by řekl, že za takových podmínek naši zemědělci ani nemohou konkurovat ostatním výrobcům...
A tady se dostanu k jedné obludné mystifikaci, kterou nás krmí naši politici, a to k té, podle níž jsme v zemědělství nekonkurenceschopní, protože jsme drazí kvůli nízké produktivitě.
Ačkoli máme nesmyslně drahé energie, drahé právníky, nízké odpisy, že úbytek v chovu prasat postihl zejména prasnice (nositelky rentability), tak podle údajů z r. 2018 jsou výrobní náklady v ČR na výrobu 1 kg vepřového masa plně srovnatelné s Německem, Francií a Belgií... (U skotu tyhle údaje neznám). Zajímavé je, že s výjimkou Rakouska a Španělska všechny ostatní země EU vykazují ztrátu při výrobě vepřového masa. To, že ty výroby nekrachují, je dáno dotační politikou EU, kde ale naši vyjednavači (slavní a opěvovaní) vyjednali zase jen hodně mizerné podmínky. A náš stát tomu pak dal ještě korunu tím, jak nastavil své vlastní mechanismy, kdy např. dotace na plochu nemá - na rozdíl od jiných států - žádný strop. Tedy se nedělá rozdíl mezi velkoláníkem s 2000 ha a chalupníkem s 50 ha, i když každý tuší, že práce na 100 ha lánu je levnější než práce na 3 ha políčku...
V chovu prasat dominuje v EU Španělsko, které uvádí počet 2,4 mil. prasnic, pak Německo, Dánsko a Nizozemí. ČR se svými 49 tisíci prasnicemi nehraje žádnou roli. Je ovšem příznačné, že od roku 2007 (tedy již po první vlně destrukce našeho zemědělství) došlo do letošního roku ze zemí V4 k nejstrmějšímu propadu počtu prasnic kde? No u nás...Nic překvapivého...
4. Zemědělství a ekologie
(vynechávám osobní poznámku - úvahu)
Tak veliký prostor, jako má zemědělství, nemohl zůstat bez povšimnutí ekologických komsomolců. Jistě, nelze jim upřít úspěchy - pár zachráněných koťat či za dotace vyčištěné studánky hovoří jasnou řečí. Ovšem tam, kde se v nich probudí mesiášský komplex, tam neznají bratra. Klidně nechají sežrat Šumavu, prosadí šílenost, zvanou fotovoltaika či jejich obstrukce okolo dálnic nepotřebují komentář. A pokud se někde objeví kouzelné slovíčko "dotace", pak si bez mrknutí oka začnou upravovat fakta, prostě začnou lhát. Ovšem to je oficiální politika této skupiny lidí... Musím se zmínit o jedné veselé příhodě... Kdysi jsem měl možnost vystoupit na půdě Senátu ČR na jakési ekologické konferenci. Mj. tam paní Drábová obhajovala jadernou energetiku (vynikající paní). Ovšem konference se nesla v duchu, kdy se zelené mozky poplácávaly po ramenou, jací jsou pašáci. Ta poklidná seance se v tomto duchu nesla celé dopoledne až do doby, kdy jsem vystoupil s hodnocením příručky pro občanská sdružení s ekologickými aktivitami, vydanou MŽP za peníze EU. Tam totiž na třech místech bylo vysloveně napsáno, že občanská sdružení v zájmu ochrany přírody nemusí nutně mluvit pravdu... A bylo po seanci... Z toho, co se následně dělo, jsem nabyl dojmu, že jsem v této republice jediný, kdo tu slátaninu četl...
A tak je to i v tomto případě, v ekologii na zemědělské bázi. Když začali s tím, že by se v rámci zemědělství mělo začít využívat bioplynových stanic a spaloven biomasy, tak to bylo prezentováno jako jakési východisko z nouze, malé stanice, využívající biologického odpadu z měst, sem tam zkažené zemědělské produkce a vůbec ekologické využití přebytků... Tím to začalo.
A jaká je situace dnes? Zhruba na 150 tisících hektarech orné půdy se pěstují plodiny, zejména kukuřice, aby bylo možno nakrmit nenažrané bioplynky. V době, kdy není seno pro dobytek, se balíky sena likvidují v bioplynkách a spalovnách. V době, kdy produkce hnoje v republice klesla na čtvrtinu, se tisíce tun hnoje likvidují v bioplynkách. Samozřejmě za tučné dotace a za garantované výkupní ceny ze strany státu.
Přiznávám, že mám s pálením pšenice etický problém. A nejsem zdaleka sám... Patříme do kulturního okruhu, kde se třeba nejí psi a kočky, ačkoli je to maso jako každé jiné. Při setkání si podáváme ruku a netřeme si nosy. Řadu životních nutností nevykonáváme na veřejnosti. Prostě to je kultura... Po staletí sedlák či selka u nás, když měli nakrojit nový bochník chleba, tak nad ním udělali kříž a nazývali ho božím darem. To nebyl náboženský úkon, to byl výraz úcty k potravině, která nemusela být samozřejmostí a skrývala se za ním tvrdá práce člověka. Přijde mi tedy pěstování pšenice prvoplánově pro to, aby se spálila v kotli, jako důkaz mimořádné rozmařilosti a neúcty k přírodě a k lidské práci. Vadí mi to i z toho důvodu, že než v kotli shoří tuna pšenice, někde na světě zemře hlady třeba deset lidí... A to rozhodně nejsem příznivcem migrace a migrantů... Prostě mi to vědomí nedělá dobře...
Bioplynové stanice fungují na principu rozkladu organických látek, kdy vzniká plyn, s hlavní složkou metanem. Ten se dále využívá pro výrobu elektřiny či tepla.
Jak již bylo řečeno, původně se mělo jednat o jakousi přidruženou výrobu při zemědělských podnicích, zpracovávající odpady a zbytky z výroby. Jenže... To by se celé záležitosti nesměly chopit zelené mozky, politici, šíbři všeho druhu a požírači dotací. Dotační politika státu způsobila, že k dnešnímu dni je v ČR v provozu zhruba 600 bioplynek a co takoví bumbrlíčci za dotace žerou, viz pár příkladů:
Bioplynka Třeboň: 15,5 tisíce tun kukuřičné siláže
4,3 tisíce tun travní senáže
3 tisíce tun prasečí kejdy
to vše za rok.
Bioplynka v Číčově (ČEZ): 20 tisíc tun hovězí kejdy a siláže.
Šumice: 34 tisíc tun kukuřičné siláže.
Krahulov: 54 tisíc tun kukuřičné siláže
24 tisíc tun prasečí kejdy
5 tisíc tun trávy
15 tisíc tun obilí.
Stačí? Je spočítáno, že jedna bioplynka u nás průměrně spotřebuje produkci ze 400 ha zemědělské půdy. A ještě zopakuji, že těch bioplynek je u nás asi 600...
Dnes už jsme se dostali tak daleko, že u nás pěstujeme kukuřici na siláž pro Němce, kteří ji od našich firem kupují pro energetické účely. Podotýkám, že už se u nás pěstuje výhradně kukuřice, která vyžaduje ošetřování tzv tvrdými pesticidy.... Jen pro zajímavost - 30 bioplynek provozuje koncern Agrofert. Nic překvapivého, když jen za rok 2016 shrábly bioplynky dotace ve výši 8 mld. Kč...
A nyní se zmíním o pokrytectví a debilitě našeho státu: Kukuřice a řepka jsou dvě plodiny, které vysloveně podporují erozi půdy. Stát na protierozní opatření vynakládá miliardy ročně. Ovšem na druhé straně je výkupní cena elektřiny v kategorii AF1 (cíleně pěstovaná biomasa) 4120 Kč / MWh, zatímco v kategorii AF2 (výroba energie likvidací odpadů) jen 3550 Kč / MWh... Jestli tohle není schizofrenie, tak už nic...
Spalovny biomasy jsou určeny na přímé spalování organické hmoty a výrobu elektřiny a tepla. Upozorňuji, že účinnost těchto spaloven je hluboko pod 50%.
V roce 2011 platil stát za elektřinu z biomasy 4580 Kč za 1 MWh, ačkoli tržní cena byla 1200 Kč. To probralo k životu všechny šíbry a požírače dotací a v tichosti se vytvořil průšvih voltaika 2... Teplárny jdou hlavně po dřevní štěpce, ale ta už není. Proto se obracejí k jiným, zejména zemědělským produktům.
Je spočítáno, že v roce 2020 bude v Evropě chybět 200 milionů kubíků dřeva. V tomtéž roce by v ČR měly dosáhnout dotace do biomasy k energetickým účelům výše 16 mld. Kč. Už v roce 2009 prolítlo komínem více než 6 milionů tun biomasy. Dnes je to asi dvojnásobek...
Podle ekologů by se měl zvýšit podíl cíleně pěstované biomasy, např. šťovíku či rychle rostoucích dřevin.
Protože se jedná o mimoně, kteří nedbají na drobnosti (neboť zachraňují svět), tak jim ušlo, že při dokonalém spálení 1 tuny dřeva zůstane asi 10 kg popela. Při dokonalém spálení šťovíku zůstane z 1 tuny asi 50 kg popela. Tzn., že šťovík obsahuje asi pětkrát více minerálních látek než dřevo. A kdepak je asi ten šťovík vzal? No z půdy. A je rozdíl, zda využíváme jednoletý šťovík a neustále proces opakujeme, zatímco u dřevin je to jednou třeba za 10 let. Pěstování tzv. energetických plodin degraduje půdu mnohem zhoubněji než pěstování dřevin. Takovým plundrováním dochází nejen k okyselování, ale i změnám v pufračních vlastnostech půdy (vlastnost, ovlivňující změny pH, retenční schopnost, ovlivňuje mineralizaci) a následně k vyplavování např. toxických kovů, jejichž dosavadní pevné vazby byly narušeny...
5. Zemědělství a voda
I když je shodou okolností vodní hospodářství součástí resortu zemědělství, tak mi nejde o vodní hospodářství jako celek, nýbrž o vztah mezi zemědělcem a vodou. Ostatně stát přistupuje k řešení problémů s vodním hospodářstvím stále stejně...
Pokud je náměstek ministra vyrušen ze své trvalé hibernace s otázkou na vodu, pokaždé vyvalí oči a prohlásí, že stát na tento problém vyčlenil 100 milionů korun. Načež očekává bouřlivé ovace a hobla. Když se to nekoná, tak nadhodí, že stát připravil dotace na jímání dešťové vody do sudů. Pak opět upadne do zimního spánku...
Na začátek pár čísel, aby bylo jasné, že jímání dešťové vody neřeší vůbec nic...
Retenční potenciál zemědělské půdy v ČR je 8,4 mld. m3 vody. Ovšem tím, že je půda nemocná, tak skutečnost je o 3,3 mld. m3 nižší...
1 ha černozemě zadrží až 3,5 tisíce m3 vody. Denně zabetonujeme 15 ha zemědělské půdy, převážně černozemě...
Mluví se o tom, že "půdní dluh" (tedy chybějící investice do zemědělských pozemků) je srovnatelný, ne-li vyšší než dluh státní...
Nechám nyní hovořit Ing. J.Vopravila Ph.D. z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd. Citované je z obsáhlého rozhovoru asi před dvěma lety a soustředil jsem se na příčiny a důsledky:
Příčiny: 1. Tlak produkovat co nejlevnější potraviny, neustálé kontroly, dotace...
2. 80% zemědělců hospodaří na pronajaté půdě, tedy nemají potřebu do půdy investovat...
3. Odvodnění vodou ovlivněných půd v minulosti. Týká se to čtvrtiny zemědělské půdy...
4. Nasazení obrovských strojů....
5. Katastrofální úbytek počtu chovaných hospodářských zvířat, tedy nedostatek statkových hnojiv...
6. Oddělení přirozené komplexnosti zemědělských provozů. Dnes jede většina farem pouze na rostlinnou výrobu...
Důsledky: 1. 45% půd je utuženo...
2. V půdách chybí organická hmota, půdy se okyselují a je narušena i jejich biologická složka...
3. neschopnost půdy zadržovat vodu působí erozi a další škody na majetku...
4. půda mezadrží dostatek vody a stává se výsušnou...."
5. Přes 50% zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí (přes 500 000 ha je již vážně poškozeno), 14% je ohroženo větrnou erozí...
Tolik lapidární přehled... Myslím, že by nezaškodilo přiblížit vztah půdy, vody a rostlin:
U nás v průměru zadrží 1 m2 zemědělské půdy asi 120 litrů vody. Pokud je vody více, u zdravé půdy se nadbytek vody vsákne do hlubších vrstev, u naší nemocné půdy steče po povrchu.
Zhruba polovinu vodní zásoby nejsou rostliny schopny využít, protože ta je pevně vázána na povrch jemných částic v půdě. Zbývá tedy 60 litrů.
Za den odpaří rostliny asi 2-3 litry vody z 1 m2, ve vedru až 4 litry. V horkém letním počasí tak stačí zásoba vody na 15-20 dní. Pak začínají rostliny vadnout. Pokud ale chybí v půdě organická hmota, je utužená nebo chybí vápník (půda je okyselená), pak stačí voda zhruba na týden...
U nás jsou průměrné roční srážky cca 650 l na 1 m2. A ač se to zdá překvapivé, tak tato hodnota nijak zvlášť nekolísá. Ovšem vodohospodáři si pamatují, že teprve třídenní vytrvalý déšť začal zvedat hladiny řek. Tedy problém není množství vody, ale schopnost půdy vodu vsakovat a zadržovat ji.
Problém narůstá zejména v souvislosti s tím, že vrstva 1 cm humusové vrstvy vzniká několik set let, a ta splavená hlína v našich sklepích a na silnicích při tzv. bleskových povodních je právě ta nejúživnější a nejcennější složka půdy...
Nyní víme, že pro schopnost půdy vsakovat a zadržovat vodu jsou nezbytné tyto předpoklady:
1. Dostatečné množství organické hmoty
2. Dostatek vzduchu v půdě
3. Dostatek vápníku
4. Co nejmocnější biologická vrstva
5. Odpovídající střídání plodin.
A jak se s tímto problémem vypořádává naše zemědělství? Nehnojí se statkovými hnojivy, protože nejsou zvířata, a i z té čtrtiny hnoje, která zbyla, se podstatnou částí krmí bioplynky... Používají se těžké stroje, které neustálým pojížděním hutní půdu, čímž z půdy mizí vzduch, biologická vrstva i schopnost nasákavosti půdy...
Zcela se rozsypalo racionální střídání plodin, kde prakticky není využíváno předností vojtěšky a jetelovin obecně (vojtěška koření až do 5 m, čímž obohacuje půdu nejen organicky, ale i vytváří řadu drobných průduchů pro vsakování vody). Střídá se řepka, obilniny, kukuřice, což jsou z hlediska půdního nejhorší možnosti...
6. Péče o půdní fond:
Péči o půdní fond si představujeme tak, že denně zabetonujeme, zaasfaltujeme či jinak neprodyšně uzavřeme 15ha zemědělské půdy, a protože je to zhusta u velkých sídel, tak se jedná o mimořádně kvalitní půdy. Celkem jsme od roku 1991 touto "péčí" přišli o 253 000 hektarů zemědělské půdy.
Zcela jsme rezignovali na hnojení luk (i ty se musí hnojit) a valné části orné půdy statkovými hnojivy, protože nemáme zvířata, a stejně musíme krmit bioplynky...
Zemědělci nemají potřebu jakkoli investovat do půdy (drtivá většina), protože z 80% hospodaří na pronajaté půdě..
Tím, že jsou plodiny díky svým produkčním vlastnostem neúměrně náchylné na výživu a ochranu proti škůdcům, neustálé pojíždění zemědělských strojů půdu hutní a zhoršuje chemicko-biologicko-fyzikální vlastnosti půdy...
Protože musíme pěstovat statisíce tun kukuřičné siláže pro teplárny a bioplynky, protože musíme čile obchodovat se zahraničními sousedy s energetickými plodinami, protože musíme dle norem EU pěstovat nesmyslná kvanta řepky, protože jsme šílenci a spalovny "krmíme" potravinářskou pšenicí, tak pěstujeme téměř výhradně plodiny, které devastují půdu, a střídáme je mezi sebou, aniž bychom nechali půdě čas, aby se alespoň trochu vzpamatovala... (Když ono je tak lákavé pěstovat řepku, kukuřici a pšenici, kde je garantovaná cena za výkup, než poslouchat stále hladová prasata, kde není zaručeno vůbec nic...)
7. Tak si nyní můžeme odpovědět na otázku v nadpisu:
Stát vydává povolení na výstavbu stále nových bioplynek a spaloven biomasy a nikoho zřejmě nenapadlo, že by taky nemuselo být "krmení" pro tyhle provozy. Dřevní štěpka už není, tak se používá kdeco. Výsledkem pak je, že zatímco není krmení pro krávy a statkáři musí dávat dobytek na jatka, protože je přes zimu nenakrmí, do spaloven frčí návěsy s balíky sena...
Stát vynakládá miliardy na protierozní opatření a souběžně s tím svou tupou dotační politikou podporuje pěstování plodin, které erozi přímo vyvolávají...
Kromě mléka, řepky a pšenice máme záporné obchodní saldo ve všech zemědělských a potravinářských komoditách...
Pokud bychom měli navrátit půdě její odpovídající vlastnosti, museli bychom investovat tolik, že bychom mohli jít všichni o žebrácké holi...
Myslím tedy, že vím, kam naše zemědělství kráčí...
Jediné, co mě utěšuje, je fakt, že jsme malá země. Kdybychom byli o ždibíček větší, naši politici ve spolupráci se žrouty dotací, za mohutného potlesku ekonomických komsomolců a za vydatné pomoci užitečných idiotů se zelenými mozky by byli schopni vyvolat globální katastrofu epochálních rozměrů...
Můj obdiv patří všem, kteří to dočetli až sem...
|
