|
Pamatuji se na scénu z jakéhosi českého filmu počátku let devadesátých, kdy kdosi říkal policistovi (socialistickému) při zatýkání, že postupuje protiústavně a jeho kamarád mu kontroval „Myslíš, že on ví, co je to ústava vole?“.
Ano, v „divokých“ devadesátých letech jsme se osvobodili ze socialismu a začaly platit základní pravidla svobody, které byly u nás potlačovány od první republiky nejdříve nacisty, poté komunisty. Například bylo znovu umožněno za určitých podmínek vlastnit zbraň, a hlavně zavládla svoboda slova. Některá práva, hlavně ta práva na svobodu slova a shromažďování, byla zabudována do ústavy ČR. Jenomže poměrně brzy se začaly utahovat šrouby. Změnit ústavu není jen tak, ale dohlížitelé ústavy – soudci ústavního soudu pod vedením pana Rychetského – mohli a mohou jednotlivé články ústavy závazně vykládat. No a jejich výklad byl a je zatím v přímém rozporu s tím, jak ty ústavně zakotvené svobody chápu já. Dovolím si dát citaci:
Listina základních práv a svobod, oddíl druhý, Politická práva, Článek 17.
- Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
- Každý má právo vyjádřit své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
- Cenzura je nepřípustná.
Pod pojmem cenzura jsem si vždycky představoval, že nějaký článek nebo text je smazán, protože se úřadům či vysokým činitelům nelíbil. Takže jako typický příklad bych si dovolil poukázat na lov na video, které natočil atentátník z Nového Zélandu. Přečetl jsem hodně zpráv a komentářů. Nikdo si netroufl protestovat proti tomu, že vlády intervenovaly za okamžitou likvidaci natočeného materiálu a že facebook okamžitě a na slovo poslechl. Naopak nalezl jsem mnoho rozhořčených textů, že cenzura nebyla dostatečně rychlá a efektivní. Jeden z klasických příkladů zde: https://www.blisty.cz/art/94874-facebook-odstranil-behem-prvnich-ctyriadvaceti-hodin-1-5-milionu-kopii-videa-novozelanskeho-masakru.html
V Čechách jsme ovšem dosáhli vyšší úrovně cenzury. Tady nejenomže smáznou projevený názor, tady pro jistotu zavřou i autora tohoto názoru. Výše uvedená práva a svobody implementované do ústavy jsou zjevně bezvýznamný žvást. Na ústavu se ani nemá cenu odvolávat, máme-li takový ústavní soud, jaký máme, je úplně jedno, co v té ústavě je napsáno.
V Evropě to není o nic lepší. Existuje závazný judikát Evropského soudu o svobodném projevu, ve kterém se doslova praví: "Svoboda projevu se uplatní nejen vůči informacím a myšlenkám, jež jsou příznivě přijímány nebo považovány za neurážlivé či neutrální, ale rovněž vůči těm, které uráží, šokují nebo znepokojují stát či část obyvatelstva." Jak to vypadá v Evropě v praxi ví každý, kdo si občas něco přečte. Na závazný judikát se prostě kašle. Běda tomu, kdo v Německu či Švédsku napíše jiný než oslavný příspěvek na imigraci.
Kromě aktuálního případu s komentáři ke střelbě v Christchurch bych si dovolil vyhrabat z hlubin zapomnění i několik starších případů ústavně zaručené svobody slova, jak je chápána českými soudy.
Zpěváka Moravce odsoudili za dvě slova v písni na tři roky nepodmíněně. Mne je úplně jedno, zda ta dvě slova byla white revolution nebo write revolution. Samotný fakt, že někoho můžete odsoudit za píseň natvrdo do kriminálu vrhá ČR někam do středověku.
Jiný dobrý fór je to, že nějakou holku dají do vazby a odsoudí za to, že lepila nálepky a na zadek si dala vytetovat heslo „Mou ctí je věrnost“. Pro neznalé toto měli SSáci na opasku. Ale to na věci nic nemění, zavřít někoho za to, co si dá vytetovat na záda je fakticky přímo esencí svobody a demokracie.
Další skupina holek byla odsouzena za to, že jejich partneři byli pravicově zaměřeni, zúčastňovali se sice povolených, ale vrchností nelibě nesených demonstrací. No a jelikož ty holky byly jejich partnerky tak určitě s jejich hroznými názory souhlasily a pak uspořádali Mikulášskou besídku pro děti a určitě je tam kazily a říkaly jim nevhodné názory. To si nedělám legraci, takto to bylo v rozsudku, který je veřejně přístupný a během posledních asi pěti let prošel všemi odvoláními. V pátek 22.3. je s nimi další proces, zdroj zde: https://paragraphos.pecina.cz/all/nase-pripady/samolepkovy-proces/je-prirovnani-procesu-dupova-vondrak-k-procesu-h-skutecne-nemistne
(podívejte se na kalendář vpravo)
To nebylo ani za bolševika co je dneska, vzpomeňte na Hudku s jeho písní „Havlíčku Havle, kde se vysmíval vyšetřovatelům, že zpíval o Karlu Havlíčku Borovském a každý věděl, že narážel na Václava Havla. Hlavně že dnes máme svobodu (nejenom slova) a demokracii.
Vzpomínám na svou učitelku občanské výchovy na základní škole v roce 1973. Ta definovala svobodu slova takto: „U nás máme svobodu slova, protože každý, kdo hájí věc socialismu a komunizmu to může veřejně prohlásit. Pochopitelně ale nedovolíme mluvit těm, co jsou proti nám, to bychom byli blázni, kdybychom jim to dovolili!“ Už jako desetiletému klukovi mi ta logika přišla trochu divná, ten citát si od té doby pamatuji téměř doslova. Jenomže bohužel platí dodnes. I když s jiným či opačným znaménkem.
Takže dovolím si kontatovat, že dnes jsme na tom se svobodou slova hůře, než jsme byli na konci socialismu v letech 80-tých, ale zase o něco lépe, než tomu bylo za okupace. Tehdy se za projev souhlasu s atentátem na Heydricha popravovalo i s rodinou, dnes vás za projev sympatií s atentátem na některou z chráněných komunit či minorit jenom zavřou. Ale kdoví, situace se mění, možná že za pár let nás za projev neúcty k Bruselské vrchnosti budou popravovat nejenom s rodinou, ale i s kamarády a spolupracovníky, kteří takovou kreaturu, jako jsme my neuhlídali a soudci ústavního soudu budou těmto rozsudkům nadšeně tleskat.
Fuj
|
