|
Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, jsem četl skvělou knihu od Roberta van Gulika „Pavilon se smuteční vrbou“. Jeden z hlavních hrdinů příběhu tuším z osmého století z Číny, plukovník Ma Žung byl přítomen scéně, kdy nějací násilníci v hospodě obtěžovali mladou dívku a ta je spacifikovala ranou železné koule, kterou měla ukrytou v rukávu. Lidé z nižších tříd měli totiž zakázáno nosit nože, a tak se ženy bránily tím, že měly „nabité rukávy“.
Tenkrát jsem ovšem vůbec nechápal, jak je vůbec možné zakázat nože. Používají se v domácnosti, jsou součástí skautského náboženství (spolu se sekyrkou – to jsou ještě ovšem původní skauti, následovníci Baden Powella a nikoli ta dnešní zdegenerovaná rádobyskautská multikulturní pakáž). Své kindžály nosí arabové, nože kukri Gurkhové, zahnuté křiváky Sikhové, wakizashi samurajové.
Angličanům, poté Němcům a dalším se to ovšem v době nedávno minulé podařilo. Kara ben Nemsí, který si hájil své flinty a pokud se mu je nějaký soudce či náčelník kmene pokusil zabavit, tak mu nechal vysázet baštonádu. To dnes čteme jako science fiction. I když to byla vymyšlená figura, kolem roku 1870 opravdu mohl s flintou přes hranice, jak kdo chtěl. Dokonce i když si přečtete Otokara Batličku, tak tam je scéna, jak přijeli z Kanady hledat diamanty do Jižní Ameriky a když z lodi vyložili podlouhlou bednu, tak kluk zjišťoval, o co se jedná a řekli mu, že člověk nikdy neví, tak si raději s sebou vzali kulomet a ať to raději nikde neříká. To byly doby.
Dneska se vztekáme nad utahováním šroubů a zakazováním zbraní. Každopádně toto asi není principiální záležitost, obecně asi každý souhlasí, že nějaká regulace zde má být. Otázkou je, kde je hranice „toto ještě je možné pro soukromníka vlastnit a toto už ne“.
Z definice je zbraní všechno, co zvyšuje účinnost útoku či obrany. Tedy na jedné straně je to dlažební kostka v ruce, na druhé straně spektra je to nukleární zbraň.
Asi nikdo nebude zpochybňovat, že dlažební kostku, šutr od silnice nebo klacek asi zakázat nelze. (No, abychom se nedivili, o noži nebo šroubováku jsme si to mysleli taky). Naproti tomu si většina lidí netouží, aby nukleární zbraně měly státy s náboženskými fundamentalisty a fanatiky ve vládě, jako je Pakistán (a zrovna ten je má) a už vůbec nepatří do soukromých rukou. Rovněž tak asi málokdo bude spochybňovat, že v soukromých rukou by neměly být chemické a biologické zbraně, válečné lodě (i když korzáři měli ve své době v podstatě válečné flotily), asi ani ne tanky, dělostřelectvo, kulomety.
Takže diskuse u nás se odehrává zrovna teď v rovině – nože, meče, mačety, pistole, revolvery, myslivecké flinty jsou OK, kulomety, granáty, raketomety, tanky, děla atd nejsou OK. Šedá zóna jsou automatické pušky, dlouhé zásobníky. Ty na obranu potřeba nejsou (dle vládních kruhů) ale škody a hromadných vražd s tím lze udělat hodně (Christchurch, Charlie Hebdo, střílení v USA na stadionu a ve školách). Nový Zéland zakazuje útočné pušky, Evropa samonabíjecí dlouhé zbraně s kapacitními zásobníky a podobně.
Opravdu nejsou takové věci pro sebeobranu potřeba? No, podle mého názoru je to hodně o tom, jak si představuji mechanismus sebeobrany. Pokud počítám s tím, že půjdu si večer zaběhat nebo zajezdit na kole a tam mne přepadne velký zlý dobrman nebo párek silných mužů tmavé pleti, tak jsou pušky opravdu o ničem a na řešení takového problému mi stačí devítka v kompaktu. Něco jiného ovšem je, pokud dojde k systémové krizi typu dlouhodobý black out, zhroucení bankovního systému, pádu meteoritu nebo něčeho podobného, při čemž dojde k rozkladu bezpečnostního systému státu a následnému řádění davů občanů nižších socioekonomických tříd, rabování, žhářství, znásilňování a podobných zábav. Toto není žádná teorie, v USA se takovýchto scén odehrálo několik - zrovna jedna probíhá v Chicagu, je tomu pár let co takovéto davy procházely tuším Hamburkem při zasedání MMF, několik dnů byl rabován Londýn a další větší anglická města, Paříž a Marseille mají tuto zábavu každoročně spojenou s vypalováním tisíců automobilů. Nakonec i v Praze jsme si to zažili asi před 20 lety, když tady byl taky tuším MMF. Když se valí dav ulicemi, rabuje a pálí tak s pistolkou velký dojem neuděláte. To minimum, pokud vůbec chcete bránit svůj majetek a své životy jsou právě ty automatické pušky, Kalašnikovy nebo AR 15 nebo něco podobného, no a pár sousedů obdobně vyzbrojeno v jedné řadě s vámi. Což je ovšem pro vládu noční můra, ta je raději, když máte baráky vypáleny, auta zničeny, ženy a dcery znásilněny ale hlavně ať se nebráníte střelbou, aby útočníci nedoznaly úhony, to by byla katastrofa.
Takže by mne zajímal názor diskusního lidu. Kde je ta hranice, kdy by měly být zbraně na sebeobranu povoleny a kde již nikoli? U nože? U pistole? U pušky? U kulometu?
Sem s tím, co si myslíte. Co si myslí EU a Západní Evropa je mi známo. Ta by zakázala i ty dlažební kostky, a hlavně by zakázala bojové sporty a kurzy sebeobrany. Už dnes platí, že pokud máte výcvik v karate nebo jiném podobném sportu tak ublížení útočníkovi v sebeobraně je trestné jako kdyby jste měli zbraň, neb jste přeci na podobné případy cvičeni. Zcela zvrhlé myšlení.
No a divné je, že se to akceptuje. Evropské ženy s sebou nenosí ani pepřák, neb je to zakázáno. Že by si obdobně jako ty ženy ve středověké Číně nabily rukávy či vymysleli něco jiného, to je ani nenapadne. To se raději nechají znásilnit a pak půjdou někam brečet – teda pokud to přežijí.
Západní Evropa je fakticky zdegenerovaná a naše justice nás chce dostat do stejně zdegenerovaného stavu stáda ovcí. Ztráty sežráním vlkem, pokud nejsou příliš velké, jsou povoleny.
|
