|
Kdysi kdesi z netu:
Jak dát kočce pilulku a přežít
Jsou zvířata, které lze odčervit nebo jim dát léčiva bez obstrukcí. Třeba obelstít psa a přimět ho spolknout prášek je až trapně snadné, zvláště pokud je dotyčná fabrika na exkrementy zvyklá chytat pamlsky ve vzduchu. Ale kočky jsou stvoření značně podezíravá a na jakýkoliv nelibý chemický zápach reagují odmítavě, znechuceně, nenechají se zblbnout voňavým obalem.
Třikrát až čtyřikrát do roka řeším tentýž problém: jak té naší malé bílé čůze vpravit do žaludku odčervovací pilulku. Psovi ji prostě strčím do piškotu a hodím, hotovo. Jenže naše mňaudáma pečlivě zkoumá vše, co se chystá pozřít. Její čumák zatím drtivě vítězí nad veškerou snahou být oklamán hloupým dvounožcem. Jakmile čičina ucítí nenáviděnou pilulku, couvne od lákavě vonící misky s masem, věnuje mi nevěřící pohled, ve kterém se mísí ublíženost s pohrdáním, zvedne ocas do výše (někdy mě při tom pozdraví pátravě vyčumující červ) a odkráčí.
"Však ty to sežereš, ludro vybíravá, nic jiného nedostaneš, dokud miska nebude prázdná," slibuju a vím už, že jsou to plané hrozby. Ona je naše sněženka potvora mlsná, ale v tomhle nepovolí. Celý den se všemožnými akustickými projevy dožaduje žrádla, co nebylo zničeno pokusem zbavit ji hýčkaných parazitů. Vyluzuje panovačné ječení, zkouší zoufalé "umírám hlady" mňoukání, natruc drásá křeslo a gauč, drnká na žaluzie, shazuje věci, ve vzteku si drbe hlavu až do krve. Psychologický boj obvykle trvá 24 hodin (mezitím si venku naloví hlodavce s novou várkou cizopasníků), kdy misku plnou netknutého oschlého masa s nadrcenými kousky pilulky strkám naší popelnici - psici z rodu ovčáků. Ta s chutí zblajzne málem i ten nerez.
S kletbami lovím z šuplíku novou dávku odčervovacího prostředku a v kooperaci s komplicem plánuji akci "narvu jí to do chřtánu". Základem je kočku nachytat nepřipravenou, pokud totiž zmerčí zradu, zašije se pod gauč a odtamtud ji bez vážných zranění horních končetin prostě nevyšťouráme. Hlavně nenápadně! Můj partner je vybaven silnými pracovními rukavicemi - jeho úkolem je bestii popadnout, připlácnout ji k opěradlu křesla a zabránit jí v pohybu. Povedlo se, alarm čičimrchy zareagoval pozdě! Na mně zůstává jemná práce: rozevřít zaťaté čelisti plné jako jehliček ostrých zoubků, strčit do chřtánu prsty a zasunout pilulku co nejhlouběji na jazyk. Neobejde se to bez mých utýraných výkřiků: "AUU! Megero hnusná, sadistická! Auauau! Aby tě sračka po poli honila a tys nemohla zastavit, hajzle!"
Potom vyškubnu krvácející prsty z té příšerné pasti na myši, rychle zmáčknu tlamku, donutím zuřící monstrum zvrátit hlavičku vzad, popadnu ji pod krkem a vztekle jí masíruji hrdlo. Rdoušení trvá i několik minut, ať mám jistotu, že potvora polkla a prášek se odebral na cestu do jejího trávícího ústrojí. Pouštíme nasranou šelmu a uskakujeme vzad z dosahu mstících se drápů. Vzápětí kočka vyráží nadzvukovou rychlostí co nejdál od nás, aby se zašila do nepřístupného, temného, těsného kouta a odtamtud na nás týden nenávistně poulila žluté oči.
No dobrá, týden nenávisti přeruší už po několika málo vteřinách, když uslyší zarachtání oblíbené krabičky s pamlsky. Milostivě přijme ten úplatek za prožité trauma, následně hrdě vztyčí ocas a odebere se někam, odkud nás může okázale nenávidět - do dalšího krmení.
Za několik hodin nacházím odčervovací pilulku vyplivnutou za křeslem...
Takové to bylo roztomilé koťátko, zákeřný psychopat od prvního dne, co jsme si ji vzali z útulku.
A stejně si nás omotala kolem drápku, potvora jedna surová, panovačná, nedobrá :-)
Z diskuze pod článkem:
My na to jdeme jinak,potvory pochytáme,zavřeme do koupelny,ve velice pevných rukavicích kočku znehybním,manželka jí otevře držku na ptáčka,šup pilulku do krku a zalít injekční stříkačkou plnou vody,musí polknout a s tím spolkne i prášek…takhle všechny obludy nevděčný,máme jich ____________________________________________________________________
Naposledy, kdy jsem to u kocoura aplikoval orálně…Vzal jsem Drontal a zabalil ho do kousku syrového vepřového masa, který žena cíleně odkrojila z řízků k obědu a nabídl kocourovi. Ten sice žvýkal, ale prášek mu vypadl (schválně) bokem z tlamy. Vzal jsem ho a dal do dalšího a posledního kousku masa. Jenže jak se vlhkem z masa z prášku odmočila ta vrchní neutrální vrstva, asi ten prášek už byl cítit a to byl konec. Dva kousky masa fuč, zapašování do kousky kapsičky Felix nepomohlo, prášek se začal rozpadat. Zkouším mu ho nacpat do tlamy, tu držet a šáhnout mokrým prstem na čumák, kočka se zpravidla reflexivně olízne a tím polkne. Nic…Prášek už je na sračky, zabalím ho tedy do kusu psí kapsičky a dám psovi, který okamžitě polkne a olízne se a dělá psí oči, že by si dal ještě. S klením sedám do auta a jedu do lékárny koupit nový. Jedu okolo řeznictví a tam kupuji za celých 8 Kč cafourek libového hovězího. Doma do něj nožíkem dělám dirku, tam vpašuji prášek a ucpávám kouskem masa. Připadám si jak agent 007. Návnada připravená a nabízím jí kocourovi. Jenže on potvora něco tuší, tak ho očuchává. Napadá mě spásná myšlenka, volám psa a nabízím to jemu. Ten začíná prosit, kocour cítí konkurenci a milostivě začíná žvýkat maso. Visím mu natlamě očima a čekám, co vypadne. Naštěstí kocour cítí pohledy mě i psa a maso i s Drontalem konečně dožvýká a v poklidu odkráčí dětem do pokoje. Utírám si zpocené čelo. Zvítězil jsem
___________________________________________________________________
Tak to po několika pokusech ani nezkouším. Zavleču bestii k veterináři, který ji zvláštním chvatem přišpendlí a pomocí nástroje jí pillulku zastrčí snad až do žaludku. Předtím ovšem proces vyrvat šelmu z klece, nakonec řeší taky on. Z darovaného koťátka se po dvanácti letech vyvinula bestie skoro sedmikilová a jde z ní hrůza.
___________________________________________________________________
Tak dostat tu naši bestii do přepravky je úžasná groteska, hodná samostatného článku, ale na veterině už se tváří, že tam vlastně vůbec není - vznikne z ní zcela nehybná koule chlupů s křečovitě zavřenýma očima.
___________________________________________________________________
Já měl na kocoura jinou fintu. Ten zas nesnášel nástřik proti klíšťatům. Jakmile jsem vzal sprej do ruky, jal se prchat nadzvukovou rychlostí. Tak jsem naoko dělal, že ho teda pouštím vem. Ledva jsem pootevřel dveře,vystartoval. Jenže ouha. Páníček, pěkná to svině, mu hbitě přivřel dveře, takže hlava byla venku a tělo uvnitř. Nemohl ani tam, ani sem. Když dostal svou porci, byl uvolněn. Reagoval vesměs tak, že tři dny jsem nezahlédl ani jeho ocas.
___________________________________________________________________
|
