|
a nikdy jste nepochopili, že i ten komunismu, ja Západní teorie!
V Rusku není problém v lidu, ale v těch kteří je vedou. Komunismus je maska nasazená na nezměněnou tvář Ruska. Stalin je car, Politbyro, to jsou bojaři, chamtivá a sobecká šlechta, stranické kádry, to jsou stejní činovnivniky, jako byli za Petra či Mikuláše. stejný ruský autokratismus, stejná neustálá nejistota, stejná paranoia s ciziny, stejná zásadní neschopnost dobře vládnout, stejné vydávání teroru za obecnou shodu názorů a tedy za skutečnou moc, stejně bezuzdná korupce, i když v jiných podobách, stejná omezenost, stejné opilství… Základní prvek Ruské historie se nikdy nezměnil: je to ponížení předávané z otce na syna. Už od samého počátku Rusi, ale hlavně po mongolských nájezdech, je ponižuje všechno, a politika všech jejich vlád spočívá v ne nápravě tohoto ponížení a jeho příčin, ale v jeho skrývání před zbytkem světa. Petěrburg je jen další Potěmkinova vesnice: není to otevřené okno do Evropy, nýbrž divadelní kulisy, vztyčené proto, aby před Západem zamaskovaly veškerou bídu a nekonečnou špínu, které se protínají za nimi. Ti, kdo byli poníženi v roce 1917, od Stalina po mužika, od té doby nedělají nic jiného, než že svůj strach a ponížení předávají dalším. Car, ať už jakkoliv silný, totiž v této zemi plné ponížených nic nezmůže, jeho vůle se ztrácí v mokvající bažině plné administrativy, záhy mu, jako Petrovi I. nezbývá než rozkazovat, aby byly jeho rozkazy uposlechnuty; před ním se všichni klaní, za zády ho okrádají nebo proti němu kují pikle; všichni lichotí svým nadřízeným a utlačují své podřízené, všichni mají mentalitu otroků, rabů a tento otrocký duch panuje i na samém vrcholku; největším otrokem ze všech je car, který proti lenosti a ponížení svého lidu nic nezmůže, a který je ve své bezmoci o to víc vraždí, terorizuje a ponižuje. A pokaždé když dojde v Rusku k nějakému dějinnému zvratu, když dostanou skutečnou příležitost s toho pekelného kruhu uniknout a začít nové dějiny, zmaří je; tváří tvář svobodě, té z r. 1917, všichni, národ i vůdci, couvají, a uchylují se ke svým starým, vyzkoušeným návykům. Konec NEPu a vyhlášení socialismu v jedné zemi. A jelikož ani pak naděje nepohasly, musely následovat čistky… Součastné pojetí Velké Rusi je logickým završením tohoto procesu. Rus se svého věčného ponížení dokáže odpoutat jediným způsobem, a to tak, že se ztotožní s abstraktní slávou Ruska…Jednoho dne komunistická fasáda nenásilně nebo násilím spadne.Pak se objeví to staré známé Rusko.
Potom Rusové budou větší národní socialisté a imperialisté než Němci ale socialismus bude prázdný pojem, proto jim zbude jenom nacionalismus.
Jonathan Littell, Laskavé bohyně, str. 347-348
Platilo a platí!
|
