|
Premiér vypustil další ze svých průzkumných balónů – i když v tomto případě se jedná spíše o vzducholoď – na veřejnosti se po delší době zjevila paní ministrová s vahami spravedlnosti v ruce. A stálo to za to.
Taktiku průzkumných balónů využívá premiér ve stávající – budiž po právu řečeno – ne právě jednoduché situaci opakovaně. Sám premiér se po úvodních tristních výstupech na tiskových konferencích dnes prakticky neobjevuje, ale tu a tam se vynoří (třeba) ministr obrany s minulostí obuškáře s návrhem, jestli by v době nouzového stavu nešlo projednat navýšení pravomocí vlády, opakovaně prezentují poskoci na postech ministrů zdravotnictví či hospodářství návrhy, o jejichž smysluplnosti by se (slovy klasika) dalo nejspíš s úspěchem pochybovat, aby se následně – zpravidla po hlasitých a projevech veřejnosti, novinářů či opozice - jako pověstná deus ex machina vynoří nejvyšší údajný neagent a vše uvede na pravou míru a zneklidnělé davy se svým vrozeným vybroušeným slovním projevem uklidní.
Že je to mechanismus z hlediska sbírání politických bodů velmi účinný svědčí skutečnost, že i když vláda svými opatřeními působí v ekonomice jako bájný slon v porcelánu, preference ve veřejných výzkumech neklesají, neboť cílené populistické šípy vystřelované do řad potenciálních voličů své cíle stále evidentně zasahují.
Před pár dny rozhodnutí pražského soudu dost razantně zatřepalo statusem některých dříve přijatých opatření, přičemž hlavním výsledkem bylo zvýšené nebezpečí individuálních či dokonce hromadných žalob na odškodnění firem a živnostníků. Jak všechno, i toto rozhodnutí má své klady a zápory – záporem, dle mého názoru, bylo to, že se premiérovi dostal velmi pádný argument k prodloužení nouzového stavu, za klad by se dalo považovat například to, že i velmi mocní dostali na vědomí fakt, že zákony musí dodržovat i vláda a také to, že v mnoha případech se skutečností nestanou v mnoha případech drakonické až hysterické sankce a postihy občanů za (třeba) sejmutí roušky tatínkem, který se chtěl usmát na potomka v kočárku.
Názory ve společnosti se poněkud rozpoltily, a tak premiérův tým usoudil, že je načase vypustit průzkumnou vzducholoď a ze řetězu byl odvázána ministryně spravedlnosti. A hned z koše dolů vrhla pár pum pořádné razance.
Prohlášení o tom, že předpokládá, že většina očekávaných žalob neuspěje a také to, že se na to třepou především advokáti ve vidině obrovských prebend, není ničím jiným než skrytou, ale velmi tvrdou výhružkou – přeloženo do jazyku srozumitelného davům by to mohlo znít asi takto:“ Jen to zkuste a uvidíte, jak s vámi zameteme!“, která je přesně v souladu s už starším prohlášením její kolegyně na postu ministryně financí o tvrdých kontrolách případných vyplacených dotací či náhrad.
Dalším zajímavým bodem – především z úhlu pohledu ministryně spravedlnost – je zmínka o možné podjatosti soudce, jež přijal již zmíněné rozhodnutí o neplatnosti některých opatření vlády. Podjatost měla dle paní ministrové spočívat v tom, že bratr dotčeného sudího je opozičním politikem. Bum ho! Přečetl jsem a stroj času mne vrátil někam hodně zpátky, kdy bylo možné (třeba) bez ohledu na inteligenci nepřijmout studenta na školu, protože jeho dědeček byl kulak. Mistrnou zkratkou si ostatně kdysi vzal tento způsob jednání vrchnosti na paškál pan František Nepil v útlé (a velmi nepřekvapivě bolševikem zakázané) knížce „Kde jsi chodil, satane“, kde král, do něhož na trhu vrazil instalatér, jehož tatík byl zámečníkem, vydal ortel ve znění:“ Instalatér a zámečník, hleďme, hleďme! Tak tedy všechny instalatéry vyžeňte ze země a všechny zámečnické dílny zavřete. Nepotřebujeme zámečníky, protože plodí instalatéry. Instalatéři jsou lotři!“
Na konec jsem si nechal ještě jednu lahůdku z úst paní ministrové – totiž to, že „každý podnikatel musí být na podobnou situaci připravený a měl by mít "vatu", aby přežil“. Tenhle blábol je až neskutečně bizarní, když si uvědomíme, že ho pronesla členka vlády, vedené premiérem, který se už léta buší v hruď jak řídí stát jako firmu…a první co vláda po vypuknutí pandemie učinila, bylo navýšení schodku státního rozpočtu na několikanásobek, protože státní rezort prostě tu „vatu“ evidentně neměl.
A ještě jedna věc v souvislosti se zmíněnou vatou. Pamatuji už poměrně dost, maminka prodávala léta v drogerii a měl jsem tak trochu i přehled o některých nedostatkových komoditách. Toaletní papír je chronicky známý a profláklý, méně už je známa skutečnost, že skutečně tvrdou podpultovou variantou bylo něco, čeho máme dnes díky vlezlým televizním reklamám plné zuby – totiž jisté nepostradatelné dámské hygienické potřeby. Jako náhražku paky byl ženy a dívky nuceny používat…vatu.
Tak mne napadlo, že paní ministrová už taky hodně pamatuje a možná touží se do jistých dob zase vrátit se vším všudy – nebyli by obtížní živnostníci, nepřipadlo by v úvahu, že na postu soudce je bratr opozičního politika neb by nebylo ani opozičních politiků, nebylo by advokátů třesoucích se na tučné provize. Leč je vysoce pravděpodobné, že se před vánocemi tvořily fronty na banány, fronta na brambory by žrala rejži, své druhotné využití by znovu našel papír jediného korektně publikujícího periodika a ženské by si pro případ poruch zásobování držely doma zásobu vaty.
Tiše doufám, že i v tomto případě budou tyto bláboly v zájmu volebního výsledku nejvyššího anonisty odeslány do propadliště dějin, přesto si dovolím zde jednoznačně prohlásit:
Vážená paní ministrová spravedlivá, sorryjako, ale tohle já už znova nechci!
Hezký den všem
|
